Ve vazebních věznicích je nedostatek pracovníků, nedostatečná kapacita, málo praktických lékařů i špatné podmínky pro vycházky vězňů. To jsou závěry veřejného ochránce práv, které Seitlová přednesla na úterní tiskové konferenci v Brně.
"Již v roce 2006 ombudsman konstatoval, že situace ve vězeňství není optimální. V závěru loňského roku uskutečnil neohlášené návštěvy ve vazebních věznicích v Hradci Králové, Litoměřicích, Ostravě a v Praze-Ruzyni. Výsledky návštěv dokládají, že problémy nadále přetrvávají," poznamenala Seitlová. Problémy vězeňství se podle ní negativně promítají do naplňování práv obviněných, kteří jsou kvůli tomu podrobeni mnohem přísnějším režimovým opatřením v paradoxně horších podmínkách, než již odsouzení ve věznicích, kde vykonávají trest odnětí svobody.
Obvinění by měli mít nárok na větší kontakt s ostatními, pokud tedy nehrozí nebezpečí ovlivňování svědků či maření vyšetřování. "Ochránce proto doporučil Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, aby v rámci přípravy reformy výkonu vazby zpracovalo do konce roku 2010 plán rozšiřování oddělení se zmírněným režimem na minimálně 30 procent kapacity vazební věznice," uvedla Seitlová.
Všechny věznice se také potýkají s problémem obsazení místa lékaře. V některých věznicích je při lékařském vyšetření běžná přítomnost příslušníků vězeňské služby, což je v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Lékařské prohlídky se mají konat vždy mimo doslech, a pokud lékař nerozhodne jinak, i mimo dohled zaměstnance vězeňské služby. "Už v roce 2006 mělo být soukromí u lékařské prohlídky zajištěno instalováním dveří s průzory. Změna ale nenastala a ochránce proto ve své zprávě žádá nápravu do konce roku 2010," doplnila zástupkyně ombudsmana s tím, že ochránce doporučil věznicím zajistit také preventivní vstupní prohlídku hned v den nástupu obviněného. Praxe je totiž taková, že na prohlídku čekají obvinění i několik dní.
Nejzávažnějším problémem technického vybavení vazebních věznic jsou podle Seitlové vycházkové koridory na vězeňských dvorech. Prostory pro venkovní aktivity jsou velmi malé, strohé a nepřirozeně uspořádané. Věznice by měly provést stavební úpravy vycházkových dvorů tak, aby se pobyt na čerstvém vzduchu neomezoval na pouhé korzování ve stísněných vybetonovaných kójích.
Terčem kritiky ochránce práv se stal také nedostatek denního světla na některých celách. Protože neexistuje předpis, který by intenzitu denního světla ve věznicích řešil, doporučil ochránce práv Generálnímu ředitelství Vězeňské služby a ministerstvu spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví zpracovali závazné normy pro osvětlení vězeňských zařízení.
Věznice by rovněž neměly bránit obviněným v kontraktu s rodinou a nejbližšími. Ukázalo se totiž, že některá zařízení umožňují telefonní hovory jen v naléhavých rodinných záležitostech. Obvinění, kteří jsou prokazatelně bez peněz, by pak měli mít nárok alespoň poprvé zavolat advokátovi na náklady věznice.
"Systematické návštěvy ve vazebních věznicích odhalily i problém s naplňováním povinné školní docházky u mladistvých obviněných. Věznice se setkávají se snahou škol vyhnout se povinnosti zajistit výuku a s neochotou učitelů docházet do věznice. Výuku tak v některých případech provádí vychovatel, který žáka i známkuje, a škola známky pouze formálně potvrdí," informovala Seitlová.
Namátkové kontroly však ukázaly i na několik pozitiv. Například všechny věznice mají odpovídající návštěvní místnosti. "Vazební věznice v Ostravě má dokonce tři, z nichž jedna je vybavena pro návštěvy s malými dětmi, což lze označit za příklad dobré praxe," sdělila Seitlová s tím, že stejná věznice může jít ostatním příkladem i v souvislosti s výukou mladistvých. Věznice totiž ve spolupráci s církevní školou vytvořila prostor pro plnění školní docházky přímo ve věznici, a to formou jakéhosi detašovaného pracoviště školy. Tento příklad by měl podle ochránce iniciovat vytvoření podobných pracovišť i v dalších věznicích ve spolupráci s vhodnými místními školami.