"Počítal jsem s tím, že se budu první rok učit italsky, seznamovat se s okolím a v další sezóně už přesvědčím všechny o svých fotbalových kvalitách. Nakonec to dopadlo úplně jinak,“ přiznává hodonínský odchovanec Ondřej Mazuch, po dvou letech strávených v dresu Fiorentiny. Kdyby někdo po podpisu smlouvy tvrdil, že si Ondra po odchodu na Apeninském poloostrově nekopne v Sérii A za dva roky ani minutu, většina by si ťukala na čelo. Jenže stalo se. A tak Ondra přivítal, že lednový zájem bruselského mužstva Anderlecht o jeho služby vydržel až do června.

Fotbalové Brno prodalo Ondřeje Mazucha ještě v době, kdy hráč jezdil na tréninky v Brně hromadnou dopravou. Bylo mu sedmnáct a řidičák si stihl udělat až těsně před odjezdem. Ve Fiorentině se Ondra naučil obstojně italsky, byl vykraden, nechal si potetovat pravou ruku s motivem kříže i s dvěma anděly a s mottem Carpe Diem (užívej života). A zcela propadl těstovinám. „Dělají je na mnoho způsobů s různými omáčkami, takže jsem se jich nepřejedl. Na druhou stranu ale nemusím pizzu,“ přiznává Ondřej Mazuch, jenž oslavil dvacetiny v březnu v Itálii a po sezóně v polovině června doma v Prušánkách. Po dvou prakticky promrhaných sezónách. „Trénoval jsem s áčkem, občas seděl při střetnutí na lavičce, do utkání jsem ale nenastoupil ani v době, kdy bylo o výsledku rozhodnuto,“ vrací se k italské anabázi Ondra. Zápasy hrál pouze s juniorkou a neustále byl ubezpečován, ať má trpělivost, že jeho chvíle přijde. Přišla, ale v podobě odchodu z Fiorentiny. Zájem o Ondru měl ještě anglický West Ham. Jenže Mazuch potřebuje stabilně hrát, a to nejen za reprezentační jednadvacítku a v Premier League by mohl dopadnout stejně jako v Itálii. V týmu Anderlecht má navíc výhodu v tom, že zde působí čeští fotbalisté: brankář Daniel Zídka a bývalý hráč Brna Jan Polák. Do Belgie ovšem Ondra odchází na hostování s roční opcí, takže o jeho další kariéře zatím není zase tak úplně jasno.
Autor a foto: Petr Podroužek