Umístění: Sport Halové sporty Gymnastka Věra Černá: Zlato, nádor i ochrnutí

Gymnastka Věra Černá: Zlato, nádor i ochrnutí

Věra ČernáPřed 30 ROKY (1979), během mistrovství světa v texaském městě Forth Worth, triumfuje na kladině. Američanům chybí státní hymna, protože vítězku z Československa nikdo nečekal. Teprve když jim klavírista naší výpravy Rudolf Kyznar zabrnká melodii Kde domov můj, vytahují z archivu tu správnou desku. To vše, aby se organizátoři zcela neztrapnili i před Věrou Černou (45), sportovní gymnastkou z Brna, která se do reprezentace dostala už v jedenácti.

Jenže...je 21. ČERVNA 1980, krátce před dvanáctou. České reprezentantky mají předolympijské soustředění v Nymburce a Věra se rozbíhá k přeskoku. S doskokem přichází prudká bolest. Diagnóza zní: prasklý obratel a dvě prasklé plotýnky. Důsledek dlouhodobého přetěžování páteře. Není jisté, zda bude moci ještě někdy chodit. Dva měsíce leží v brněnské nemocnici a vůbec se nemůže hýbat. Věra Černá tak následující rok, na olympijských hrách v Moskvě, nemůže znovu útočit na nejvyšší stupínek. „Chtěla jsem tam vyhrát a potom za čtyři roky se zúčastnit ještě jedné olympiády," říká naše zatím poslední gymnastická mistryně světa se stejným křestním jménem Věra a iniciálou příjmení „Č" jako její fenomenální předchůdkyně Věra Čáslavská. Na tuto úspěšnou generaci dokázala navázat jen Hana Říčná, stříbrná na kladině z MS před 25 lety a bronzová na bradlech o dva roky později. Po nymburské tragédii a předčasném konci sportovní kariéry neměla Věra Černá život snadný. I přes handicap vystudovala VUT v Brně a gymnastice se věnovala jako trenérka.

 Před PĚTI ROKY musela být operována pro nádor na mozku, který byl velký jako pěst. „Dávali mi deset procent, přesto jsem přežila.“ Poté ochrnula na polovinu těla. Ze životního minima živí i syna. Oba přebývají v zahradní chatě. Na jedné ze stěn, obýváku a ložnice dohromady, visí památný červený trikot a 63 medailí. Mezi tím vším běhají kočky. „Mají rády jejich cinkot,“ říká s úsměvem Věra Černá. Nemůže zde samozřejmě chybět ani zlatá, takřka dokonale vyleštěná, medaile. „Každý kdo přišel, si na ni chtěl sáhnout.“ Ve třiceti se ke sportovní gymnastice vrátila. Na krátký čas „Dělala jsem i salta, žádné jen tak chození.“ V koutku místnosti jsou uloženy věci, které má ráda a něco jí připomínají. Napsala a vydala vlastním nákladem, jak sama říká - knížečku: Myšlenky, co se mi v noci honí hlavou.

 

Věra Černá

 


Poslat na email Tisk Přidat mezi oblíbené TwitterFacebook googleLinkujGoogle BuzzTip redakci

Komentáře a dotazy k produktu  

 
0 #8 Viky 2017-07-03 17:26
Mrazí mě z některých komentářů,už vidím,jak v tý době dělali děti jen to co chtějí dělat. Muselo se hoooooodně poslouchat.Socialistický stát potřeboval vyniknout a proto udělal maximum,to nebyl sport,to byla politika,jen těch schůzí a co nám stát dává a umožňuje nám sportovat . Využít a zahodit..........to si myslím že je příznačné pro tu dobu.
Citovat
 
 
0 #7 Vlasta 2015-10-13 14:21
Některé názory jsou kpláči.Kdyby se to stalo Lafatovi tak bude státni smutek.Tento sport je krásný ale náročný.V dnešní době nikoh takového nemáme a nebude.
Citovat
 
 
0 #6 Perla 2015-07-03 15:53
Právě dnes mi volaly děti z koupaliště, že je tam s nima poblíž bývalá olympionička Věra Černá, která byla skvělou sportovnkyní. Chtěly mně povzbudit, protože mám podobný osud. Proto jsem si ji nyní vyhledala na netu. Nesouhlasím s názorem, že si za to můžeme sami. Není to pravda. Paní Věře Černé, jsem tentýž ročník, přeji, aby se jí a synovi životní situace zlepšila a potkala na té cestě hodné lidi a třeba i životního partnera. Já taky jsem na cestě, potkávám lidi krásné charakterově, ale taktéž nevlídné. Doba je složitá, a někdy člověka popostrčí ke slunčku jen milý úsměv a hezké slovo. To je někdy víc....hezký den Perla
Citovat
 
 
-9 #5 milan 2013-04-27 12:41
Každý má takový život, jaký si zaslouží.Mám podobný osud ale nebrečím,je to pouze moje vina.Martina.
Citovat
 
 
+2 #4 2010-02-08 12:52
Milá Věro,
předchozí komentář má nadpis: Každý má život jaký si zaslouží?
Měli bychom od života čekat víc:
Dary, které si vlastně ani nezasloužíme !?
Co s nimi chceme udělat?
V sedmnácti sotva můžeme předvídat poranění páteře,
důležité je, co jsme chtěli, ne to co jsme si zasloužili
Srdečně zdraví i syna i kočky Igor ze Žabin
Citovat
 
 
-12 #3 2009-12-10 00:49
Každý má takový život, jaký si zaslouží.
Citovat
 
 
0 #2 2009-03-23 11:55
Tomi, přečti si to.
Citovat
 
 
0 #1 2009-03-23 11:55
Tomi, přečti si to
Citovat