www.listyjm.cz

Jiří Zerzáň vybojoval titul s házenkářkami Veselí na Moravě, pak oznámil, že s trénováním na klubové úrovni končí a těší se na rodinu i zahrádku. „Potřebuji si odpočinout, neboť za 33 let, co se špičkové házené věnuji, jsem hodně věcí zanedbal. Symbolické přitom pro mne je to, že když v roce 1993 vznikala samostatná česká liga, tak jsem trénoval družstvo Zlína, se kterým jsem vybojoval titul českých mistryň. V bráně tehdy chytala Lenka Černá. Nyní, po patnácti letech, kdy se loučím, jsem se mohl spolehnout na tuto hráčku opět.“

V domácím prostředí si házenkářky Veselí poradily s Olomoucí dvakrát bez problémů, třetí utkání na Hané však prohrály. Veselským panenkám, jež tuto přezdívku dostaly od fanoušků, se rozhodčí a delegáta na pátý zápas svolávat nechtělo. „Ve Veselí jsme už hrát neplánovaly, i když by to bylo krásné zakončit sezonu doma a zlatem,“ přiznává hráčka Gabriela Zvoničová.

Ve čtvrtém střetnutí, opět v Olomouci, se oba celky přetahovaly o každou branku až do poslední sekundy. Po skončení hrací doby, když byl stav vyrovnaný, zůstala pro Veselí ještě možnost zahrávat devítimetrový hod. Helena Štěrbová střelu naznačila, čímž vyvolala u domácích ´hopsavý´ efekt a vypálila až ve chvíli, kdy Hanačky dopadaly zpět na palubovku. A bylo rozhodnuto (22:23). „Byl to šťastný gól, který padne jednou ze sta střel,“ pokyvuje uznale Zvoničová. Veselí tak získalo svůj druhý primát. Po palubovce se rozlévalo šampaňské, které stékalo z radosti postříkaných spoluhráček. „Slavilo se až do rána a později ještě ve sklípku.“ Po zisku titulu dostaly hráčky dovolenou. „Budeme odpočívat, odpočívat a zase odpočívat. Sezona byla hodně náročná,“ přiznává Gabriela. Z letošních mistryň jsou pouze dvě profesionálky. Ostatní chodí do práce, tráví čas na mateřské dovolené nebo studují.