www.listyjm.cz

Blansko, 26. května 2010 - Ve skákání na kole po autech, kamenech, stromech, paletách či čemkoliv jiném je ve svých osmnácti letech už pětinásobným mistrem světa. Tituly přitom vybojoval v řadě za sebou a šampionem Evropy se stal zatím třikrát. Pro Václava Koláře z Blanska ovšem není letos prvořadým cílem ukázat v cíli soupeřům záda.

„Hlavně chci odmaturovat. Potom mám v plánu objet co nejvíce závodů. Chci se kolem hlavně bavit, vyhrávat, jezdit exhibice a dělat show,“ nastínil Kolář Listům jižní Moravy své plány na nejbližší měsícíce.

• Ze světového šampionátu z Číny jste si přivezl sedmou příčku. Vypadá to, že už v Asii jste se učil na maturitu a soutěž šla tak trochu bokem…

Takhle naštvaný jsem asi v životě ještě nebyl. Celý měsíc před mistrovstvím jsem netrénoval, protože jsem byl zraněný. Pak jsem se docela rozjezdil, ale závod byl moc vyrovnaný.

• Přesto, souhlasíte, že jste králem českého biketrialu?

V kategorii Elite jsem vyhrál vloni potřetí titul mistra České republiky. Moc jsem si vždycky přál jezdit na kole s číslem jedna. Dříve to byl Pepa Dressler, Martin Šimůnek a další. Teď, když mám číslo jedna já, mám z toho velkou radost.

• Nepráší se vám doma na poháry?

Mám kolem dvou set pohárů. Nějaké má dole babička, ale většinu mám já u sebe.  Není je kam dávat a sestra mi dokonce řekla, ať si je dám na půdu. To víte, že se na ně práší, ale chci další a další.

• Vašemu týmu z Blanska se vůbec hodně daří…

V Blansku máme super podmínky a velkou výhodu v tom, že jsou zde dvě lokality s kameny a ještě trial park s umělými překážkami. Takže na vyblbnutí a na trénink to bohatě stačí, i když už to mám celkem obježděné. Potřebovalo by to dynamit, aby se ty kameny zase jinak přeházely. Reprezentanty máme u nás hned čtyři.

• Nedokážu si představit, že by biketrialista nezkusil přeskákat třeba lavičku v parku…

Někdy mám problémy s městskou policií, která mě občas odněkud vyhodí. Dokonce jsem dostal jednou i pokutu za to, že na kole nemám odrazky. Jezdím někdy i po lavičkách, zídkách, schodech, ale tak, aby se s tím nic nestalo. Jednou pode mnou ale lavička praskla.

• A co pády?

Jen jednou jsem měl zlomenou nohu a jednou jsem spadl na obličej. Biketrial je sport, který je daleko bezpečnější než třeba fotbal. Je potřeba umět dobře padat, ale jde to těžko ovlivnit. Stačí jen, že člověk blbě došlápne a už má něco s kotníkem. Nejvíce se stává, že se člověk sekne pedálem do holeně a to bolí jako čert.

• Dá se závodit i na sněhu?

Jednou jsem závod na sněhu opravdu jel. Myslím, že to bylo v České Lípě. Den před závodem bylo sucho a do rána napadlo zhruba 10 centimetrů sněhu. Byla to celkem sranda.

• S kolem asi budete umět dělat divy…

Dá se toho vymyslet spousta. Mám radost, když vymyslím nějaký nový trik, a pak to odkoukávají ostatní. Skákání po schodech je jedna z nejjednodušších věcí.

• Co sklízí při exhibici největší úspěch?

Lidem se líbí, když do exhibice zapojujeme diváky, přes které skáčeme. Největší potlesk sklidí třeba největší seskok, nebo výskok. Naše exhibice trvá okolo pěti až dvaceti minut.

• Existuje v biketrialu nějaké nej?

Můj osobní rekord ve skoku do výšky na pevnou překážku je jedenáct euro palet, což je asi 165cm. Světový rekord je myslím okolo dvou metrů. Na arenacrossu v Brně jsem udělal český rekord v seskoku z překážky dolů. Bylo to něco přes čtyři metry. Ještě jsem vymyslel rekord ve skákání po předním kole do schodů, aniž by se dotklo zadní kolo země. Je to ale hodně náročné.

(red)