www.listyjm.cz

Když překročíte práh pokoje osmnáctiletého Jiřího Holešinského, okamžitě si všimnete, že namísto tapety jsou stěny polepeny notovými partiturami. Vpravo za stojanem na noty se sluníčko odráží od stojící trubky, levou stěnu zakrývá 30 pohárů, které získal během pouhých čtyř roků ve střelbě z praku. A před každou větou si neodpustí slovíčko: tož. Tož Jirka je totiž z oblasti révy, z Mutěnic, a nedávno si přivezl z mistrovství Evropy v této disciplíně zlato.

Jirka na prak sáhl poprvé (šlo o tátův) 28. 5. 2005 ve vinici. Už o týden později na závodech dominoval. „Samozřejmě, že jsem si zpočátku několikrát ustřelil palec na ruce a dokonce jsem se, při silnějším natažení gumy, trefil i do hlavy,“ vzpomíná s úsměvem mutěnický student konzervatoře. Kvalitnější prak s kladkami vyměnil poté za pět litrů vína. Prak nesmí mít vodicí lištu, ale může být zase libovolně velký. Střílí se na vzdálenost deseti metrů olověnými kuličkami nebo skleněnkami, a to do dotykového terče s průměrem 10 cm. Jirka sbírá jeden pohár za druhým a ostatním nahání husí kůži. „Nejraději by mě vůbec neviděli, navíc jsou si vědomi, že nejsem tak nervózní.“ U Jirky jsou úspěchy v praku na druhém místě. Jeho prioritou je hra na trubku. Věnuje se jí osm roků a za nástroj pyšnící se18karátovým stříbrem dal 65 000 korun. V Kroměříži bude pilovat hru na trubku ještě tři roky, potom by chtěl na konzervatoř. Rád by do zahraničí, třeba do nizozemské filharmonie. „U nás bych totiž vydělával jen kolem 15 000 tisíc korun.“ To, že i doma hraje na trubku hodiny a hodiny, už nikomu nepřijde. „Sestra, která zpívá v dechovce, spí ve vedlejším pokoji bez problémů. Už si zvykla.“