www.listyjm.cz

Veletržní běh Brnem se letos vydařil (již 17. ročník). Sluníčko hřálo, ale nepálilo, občas foukl vítr, což kvitovali především samotní závodníci, kteří se tolik nepotili. Startovalo se v samém centru města, tedy na náměstí Svobody pod „jitrnicí“, jak je nazývána nafukovací brána sloužící současně jako místo startu i cíle. Jednotlivé kategorie rozběhli nejdříve veřejnost, mládež se sportovci a olympioniky. Jednalo se spíše o symbolický běh, jež absolvovali nejen aktivní sportovci, ale všichni ti, kteří se chtěli, třeba výjimečně, jen tak proběhnout.

Od těch nejmenších, přes rodinku se psem a přidali se i přihlížející. Některým pak bylo úplně jedno, že se rozhodli do „boje“ zapojit i v nevhodném oblečení a v polobotkách. Dané dva kilometry, do kterých se pustilo i několik cyklistů, byly prakticky pro většinu jen příjemným protažením těla. Šlo prostě o pohodový pohyb, aniž by většina pomýšlela, že musí proběhnout cílem mezi nejlepšími. Volnou kategorii vystřídaly štafety sportovních ligových klubů, kde už šlo do tuhého. Sportovci to prostě vzali tak, jak jsou zvyklí, tedy rozdali si to pořádně naostro. Jenže i tady byli tací, kteří se spíše bavili. Týkalo se to například i bývalých olympioniků, jejichž štafetu rozbíhala mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková. Ta se během běhu stačila na všechny pohodově usmívat, na rozdíl od těch, kteří se zaťatými zuby dávali výkonu maximum. Za jiných okolností by se tady hodilo vyjmenovat ty vůbec nejlepší, ale na druhou stranu by to nebylo spravedlivé vůči těm, kteří se bez ostychu na asfaltu vůbec rozběhli. Šlo o fajn konstatování, že Brno není jen fotbal, hokej nebo basketbal.