"Nejvyšší soud vydal sjednocující stanovisko závazné pro všechny soudy v České republice," řekl Knötig s tím, že stanovisko znamená zpřísnění kritérií pro posuzování, zda jde o krádež nebo loupež.
Ve vydaném stanovisku NS "se trestného činu loupeže může pachatel dopustit i v těch případech, vzbudí-li v poškozeném obavu a strach z bezprostředního fyzického násilí, aniž by výslovně pronesl jakoukoli pohrůžku násilí, dává-li zároveň poškozenému najevo, že k použití násilí dojde, pokud se ohledně požadované věci nepodrobí jeho vůli."
Takové jednání může spočívat nejen v působení na poškozeného tím, že na zdůraznění svých požadavků pachatel poškozenému hrozí naznačováním úderů či ukázáním zbraně, například nože, ale také v zastavení poškozeného na odlehlém místě nebo na místě, z něhož má ztíženou možnost úniku či přivolání pomoci, či na jiném místě, jež poškozený vnímá jako potencionálně nebezpečné, je-li zjevné, že poškozený svoji situaci považuje za bezvýchodnou, v důsledku čehož ani neklade odpor, přičemž pachatel si jé této situace vědom a počítá s ní.
"Z tohoto sjednocujícího stanoviska vyplývá, že řada případů zhodnocených dosud jako krádež se nyní bude hodnotit jako loupež s přísnějším postihem," řekl Knötig. S ohledem na to Nejvyšší soud rozhodl v dovolání podané Karlem B. (26) z Chebu.
"Muže uznal Okresní soud v Chebu, Krajský soud v Plzni i Nejvyšší soud vinným za loupež, protože v Chebu u východu z úřadu práce požádal poškozeného o zapůjčení telefonu na zavolání. Když mu mladík řekl, že telefon nemá, žádal jej o peníze, stál přitom u poškozeného, který byl zády u zdi. Poškozený uvedl, že peníze nemá a obžalovaný mu řekl, ať nekecá, a vyzval ho, aby mu ukázal obsah kapes," uvedl příklad mluvčí s tím, že mladík začal vyndávat ze strachu věci z kapes a podávat je obžalovanému, který si je prohlédl, vrátil je muži a nechal jej z místa odejít.