"Nejsou nijak dotčeny ani veškeré zásady nutné obrany, které trestní kolegium Nejvyššího soudu přijalo již před dvěma lety a které se týkají i obrany majetku," zdůraznil Knötig.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se posuzování otázky vraždy a zabití zloděje se týká jen podobných případů, jako byla kauza Karla Bašty z Ivančic u Brna, který jako majitel sběrny druhotných surovin střílel na již ujíždějící vozidlo, ve kterém tušil zloděje. "Zjednodušeně řečeno, nelze usmrtit zloděje, který prchá z místa činu a v krádeži již nepokračuje, protože by se nejednalo o obranu majetku, ale o pomstu. Za takový čin pak hrozí okradenému trestní stíhání pro vraždu, a ne pro zabití," řekl Knötig.
Obrana života nebo majetku při loupežném přepadení či fyzickém ohrožení pachatelem však zůstává podle stanoviska Nejvyššího soudu dále nedotčena a soudy by ji v krajním případě vyhrocení konfliktu jako případný pokus o vraždu či vraždu posuzovat neměly.
Nejvyšší soud podle Knötiga upozornil na uvedené aspekty trestního řízení poté, kdy podle něj některá média zkreslila úterní sjednocující výrok trestněprávního kolegia NS v případě reakce poškozeného na takzvanou prostou krádež.