www.listyjm.cz

Čím jste se inspiroval při tvorbě projektu?
Architektura u nás, zejména na Moravě, dlouhá staletí vycházela z estetických norem čitelných nejlépe na klasických kánonických stavbách. Ty byly totiž vystavěny na souborech nadčasových pravidel o proporcích lidského těla i ducha v architektuře. S mou inspirací je to tak, že je sice určující funkce, ale to jako samozřejmost, pak je „někde v kosmu nějak zakódována“ ideálně existující forma a múzická kompozice, z níž se odvozují všechny různorodé architektonické články a tvarosloví – jako hlasy přinášejí touž jednotu v harmonii. V ní není místo na ekvilibristiku tvarů, v ní není místo na přehršle ozdob. Jako na římském amfiteátru. Formy jsou nahé, rovné, kategorické; přijímají svou úlohu sjednocování zmatků jako monumentalitou sjednocují strašné, ale krásné zdi Kolosea. Inspirace nepřichází z turistické atrakce této stavby – nakupeniny tvarů a staviva, ale je třeba vnímat, aby to byla čistá geometrie a dokonalá konstrukční struktura. Vzdušné konstrukce na hmotách zdiva, průvody obrovitých pilířů mají vytvářet energetickou jistotu ve svislém vzestupu. Jako by to byla shromáždění starověkých neúprosných vítězných kolosů. Jsou přísné a silné jako vůle, dominující jako hrdost, ne pýcha. Tak vidím ve své inspiraci Koloseum pro architekturu stadiónu. Čím je stadión vzpřímenější, čím holejší, čím méně má ozdob a otvorů, tím lépe pro tuto inspiraci – i pro probuzení Brna. Stadión stejně jako struktura Kolosea ve svých zdech zobrazuje vůli, energii, vytrvalost a úsilí. Kolosální pilíře stejně jako římská zeď, která se dokonale geometricky zaobluje ve smyslu celku, zůstávají tématem společenství i samy sebou.

Jaké jsou konkrétní normy UEFA a FIFA pro stadióny?
Pro stadióny jsou stanoveny závazné parametry v materiálech vydaných UEFA a FIFA, např. materiál FIFA „Technická doporučení a nařízení“ z roku 2007. Z toho jsou odvozeny české požadavky na provoz stadiónů. Českomoravský fotbalový svaz vydal materiál „Projekt ligové stadióny 2012“, ve kterém stanovuje požadavky na jednotlivé kategorie stadiónů a postupy k dosažení těchto parametrů u již existujících staveb. To se týká především provozního a technického zázemí, bezpečnostních pravidel, dispozičních požadavků (např. na zázemí klubu, novinářů apod.), z hlediska koordinovaného vytváření provozního prostředí a eliminací bezpečnostních rizik pro všechny zúčastněné profese na stadiónech.

Půjde v případě potřeby zvýšit kapacita stadiónu?
Kapacita a standard stadiónu jsou dány tak, aby stadión mohl nést statut zemského, popřípadě i národního stadiónu. To znamená více než 30 tisíc diváků. Přidáním mobilních řad sedaček dolů pod první řady spodní tribuny a přidáním trvalých řad v horní části tribun za brankami vznikne možnost dodatečného rozšíření kapacity až o několik tisíc. Počet případných přidaných sedadel bude vycházet z režimu pro každý jednotlivý zápas mimo základní využití pro ligu – to záleží také na tom, kdo bude hrát, jaká bude možnost uhlídat bezpečnostní opatření a jaká budou stanovena bezpečnostní rizika pro konkrétní události, zejména zápasy, a jaké budou parametry okolních, hlavně dopravních možností. Navrhovat dnes vyšší kapacitu než zadaných 30 tisíc je potenciálně v rozporu s relativně přísným limitem investičních nákladů.
Stadión by mohl být kapacitně zvětšován jen velmi složitě, a to dál už jen masívním přidáním dalšího – třetího pořadí tribun. To by bylo možné ale jen zvětšením jeho zastavěné plochy, a tedy za cenu práce s větším objemem, s mnohem delší dobou přípravy výstavby jdoucí přes složitá řízení a za cenu ztráty optimálního využití „útrob“ stadiónu, dnes zcela „vytěžených“ naplněním přesně požadovaného počtu parkovacích stání. Takové zvětšení kapacity by zasáhlo mnohem více také do vyváženě koncipovaného budoucího řešení okolního prostranství.

Je součástí projektu stadiónu za Lužánkami i řešení okolního prostranství?
Okolní prostranství je v první fázi, tedy při projektu samostatného stadiónu, řešeno pouze v bezprostřední blízkosti. Stadión se přesně vejde v zadaných parametrech do mantinelů, tedy půdorysu a bývalých vnějších funkčních vztahů stadiónu již existujícího. Podle toho se legislativně jedná o modernizaci stávajícího stadiónu. Využijí se tedy (pro první etapu provozu) stávající, jen mírně upravené okolní plochy a příjezdové i přístupové koridory s budoucím zapojením dalších okolních prostranství. V budoucnu se počítá s intenzívní rekonverzí celého prostředí, které dodnes chátrá a díky stavbě stadiónu se může probudit tak, jak bylo původně zamýšleno – v městské sportovně společenské i komerčně zhodnocené území, ale s městskou strukturou aktivit i forem veřejných ploch a prostranství.
Můj názor na celé širší území – Ponavu se vyvíjí již několik let, a to konzistentním způsobem. V ateliéru jsme na toto území zpracovávali více studií, rovněž takovou, která komunikuje se studiemi předkládanými jinými ateliéry a která je v principu překvapivě městským, jakoby rozvojovým plánem pro nové city. Úvahy směřují k proměně z urbanisticky nedořešeného až periferně vyhlížejícího areálu k metropolitnímu charakteru celého území. Tím mám na mysli důvod i pro městský, tedy architektonický a klasický základ koncepce stadiónu (viz moji inklinaci ke klasickým východiskům této architektury). K tomu přistupuje bonus návaznosti na park Lužánky, to znamená i úvahy o větším podílu parkových, tedy městských zelených i rekreačních, komerčních a parkovacích ploch (v podzemí) a tím vším ovlivněné výstavné domy, jejichž funkce a charakter by určovaly intenzívní urbanizaci – tedy nové město.

Jaké jste zaznamenal první ohlasy na Váš návrh, jak ze strany laické, tak i odborné veřejnosti?
Pokud jde o několik názorově i různě založených kolegů z řad jak vážných konkurentů, tak i studentů, i nejmladší kulturně orientované generace, je-li to možné považovat za vzorek odborné veřejnosti, jsou reakce veskrze pozitivní. Ovšem v jiných, pseudomodernisticky orientovaných, to znamená zpět, setrvačně k východiskům architektury dvacátého století upřených architektonických stanoviscích se ne vždy souhlasně přijímá paralela s našimi klasicizujícími východisky. Architektonická orientace v mém názoru na řešení stadiónu jako cirku je spatřována v pojmenování (s nadsázkou či metafoře) koloseem, to pro vůli k jeho dokonalé geometrii a funkčnosti.
V architektuře je dnes ale dilema mluvit o tzv. odborné veřejnosti, ta se totiž mnohdy představuje jako internetová a anonymní a také se chová laičtěji než ta tzv. laická. Ohlasy veřejnosti jsem tedy vážně zaznamenal, pouze pokud jde o veřejnost obecnou. Architektura podle mne není ani určena pro tzv. odbornou veřejnost, zejména ne pro tu, která se hledá prostřednictvím excesů reklamních internetových stránek a designu tvarosloví, těžící např. z provinčních kopií ze světa přenesených architektonických výstřelků. Veřejnost obecná, tedy laická, ta spíš má pochopení i pro takové, dříve až menšinové názory v odborné veřejnosti, které reflektují obecnou teorii architektury a které nejsou zmítány reklamními triky, jak vzbudit nejvíce pozornosti prostřednictvím subjektivních východisek jiného než architektonického založení – uplatněním vnějškového designu, tedy mnohdy opravdu už ne architektury. Teorii našeho architektonického názoru, rozvíjeného na stadiónu, bere v potaz ta část teoreticky založených kolegů, kteří vnímají tento geometrií architektury a funkcí kotle pro fanoušky určený „regál na diváky“, totiž jako nově objevující se obecný postoj, odkazující víc k objektivním proporčně založeným a stavitelským základům architektury. Tím se právě názor na stadión může řadit k nejsoučasnější architektonické, tedy i urbánní a ekologické názorové scéně.

Je nový fotbalový stadión v Brně Vaší první sportovní stavbou?
Před zhruba deseti lety jsme postavili, respektive vyprojektovali a dozorovali tenisový areál a sportovní halu v Litomyšli. Ale mnohem dříve, už těsně před rokem 1989, jsem inicioval stavbu rekreačního a sportovního areálu brněnské Riviéry. Bohužel se zrealizovala pouze dílčí část, a to zejména říční bazény v bývalém korytě řeky Svratky. Existuje ekonomicky i architektonicky připravená studie celého území se spoustou hřišť, sportovních a rekreačních aktivit, s krytým bazénem a plnohodnotnou rekonstrukcí stávajících objektů.
Vyprojektovali jsme také koupaliště v Litomyšli a zde byli přítomni diskusím o oživení údolí, tenisovém a jezdeckém zázemí i zázemí fotbalového stadiónu. Také jsme připravili projekt pro budoucí stavbu koupaliště ve Veselí na Moravou. Rovněž zde areál existuje v návaznosti na provoz fotbalového stadiónu. Pro areál Ponava jsme připravili již před čtyřmi lety studii – ekonomický projekt stadiónu a následně variantní studie využití celého území.

Máte rád fotbal, jste brněnský fanoušek?
Fotbal mám samozřejmě rád už z dob svého klukovského členství v židenickém sportovním prostředí. Amatérsky jsem od dětství sportoval pravidelně. Pak jsem jako kluk přešel z tréninků fotbalu na Čavce do Zetoru v Židenicích – na hokej (trénoval jsem rok nebo dva za žáky Zetoru). Nakonec jsem díky dobrým kamarádům v židenickém prostředí propadl volejbalu. Na fotbal jsem pak, stejně jako na volejbal, chodil na ctěnou a uznávanou Zbrojovku, v té době na vrcholu sportovního nebe. Hráli jsme 2. ligu volejbal za dorost a v čase mých studií v 70. letech navštěvovali slavnou Zbrojovku – to nejvíce v éře Karla Kroupy, Jarůška, Klimeše. Pak nastaly jiné starosti a pro totální zaujetí v 80. letech architekturou jsem vyměnil svoje sportovní fandovství a volejbal za koně a cesty do volné přírody. Přestože tedy na fotbal v posledních letech téměř nechodím, sleduji ho převážně v televizi, jsem brněnský patriot, a tedy samozřejmě i fanoušek. K fotbalu mám vztah také z pozice jeho podpory vlastností dobrých i pro architekturu. Tedy ač se to zdá až absurdní, fotbal je teď východiskem pro ověření mé teorie architektury u veřejnosti, u lidí: Řád hry, inspirující styl a přitom neměnící se pravidla, kombinační myšlení a čistá plocha – ve fotbalovém prostředí inspirující dokonalá zelená tráva jako „tabula rasa“ je podobně jako v architektuře východisko pro nadčasový zážitek – emoce, hru.