www.listyjm.cz

Brno, 8. dubna 2010 - Přestože abnormální výškou nevyniká, nemohl Lenku Masnou na Mistrovství světa v halové atletice v katarském Dauhá nikdo přehlédnout. Její nezvykle do světla odbarvené vlasy „svítily“ přes všechna sportoviště. Brněnská běžkyně na 800 metrů neodjížděla do Arábie jako favoritka, ale s cílem skončit co možná nejvýše. Lenčin trenér Jiří Sequent musel zůstat doma, protože nebyl na šampionát nominován.

Masná dostala před cestou od trenéra nůž na krk. „Řekl mi, že když nebudu mít medaili, nebo nepostoupím do finále, tak půjdu domů pěšky,“ prozradila Listům v Kataru s úsměvem Lenka. V závodě nastupovala hned do prvního běhu. Nemohla si tak diktovat tempo, které by jí zabezpečovalo postup. V tom druhém se naopak běželo takticky. Takže i horší závodnice měly více šancí uspět. Do finále totiž šly vždy jen první dvě a dvě s nejlepším časem. „Prakticky celých 800 metrů jsem musela odtáhnout sama. V poslední dvoustovce bych už neměla sílu něco dohnat. Možná jsem ale v závěrečných sto metrech trochu zaváhala. Měla jsem asi vystartovat a zafinišovat o něco dříve. Těžko ovšem mohu hádat kdy na jaký čas běžím. Přitom by stačilo, kdyby na mě trenér v zatáčce zařval, abych finišovala dříve. Kdyby tam mohl být,“ popsala nám v Dauhá Lenka průběh závodu, ve kterém hrají svoji roli pouhé desetinky.

Jiří Sequent byl doma u obrazovky tak nervózní, že si dokonce spočítal špatně i časový rozdíl (v Kataru bylo o sto dvacet minut více) a očekával start své svěřenkyně už o hodinu dříve. Masné postup do finále, kde se představilo pouze šest nejlepších, jen těsně utekl. Skončila časem 2:03,59 celkově sedmá. Po závodě byla z výsledku špatná a s trochou nadsázky nám řekla: „Tak se jdu pomalu balit, abych to pěšky do Brna stihla co možná nejdříve,“ povzdechla si po závodě.

Z počátečního zklamání ji dostal až trenér a spousta jiných. „Nejdříve jsme z toho, že finále nevyšlo, byli s koučem špatní, ale po opakovaném shlédnutí konstatoval, že nedošlo k žádné taktické chybě. Prý jsem běžela dobře a nemá mi co vytknout. Jinak mi ostatní blahopřáli, prý to byl super. Škoda jen, že těch posledních pár metrů nevyšlo. I to sedmé místo je určitě hezké. Každopádně pro mě znamená mistrovství světa obrovskou zkušenost. Jiný závod je ale v hale a něco jiného je na dráze. Hlavním cílem pro letošní rok však stále zůstává uspět na evropském šampionátu v Barceloně,“ uzavřela pro Listy svoji účast v Dauhá běžkyně oddílu AK Olymp Brno.

Vískat si v Kataru rozhodně nemohl ani další reprezentant z jihu Moravy, běžec na 60 metrů překážek, Petr Svoboda. Naše největší medailová naděje skončila až pátá. „Odvedl jsem dnes to, na co mám,“ jen suše podotkl v cíli.