„Tatínek pracoval v Akademii věd v Brně, kde se sešel s mojí maminkou. Jmenovala se Alena Pojerová. Dělala na poště a byla to láska na první pohled,“ prozrazuje Indira Feustelová. Její matka se narodila ve Znojmě a v patnácti se přestěhovala do Brna. Později se provdala za Inda Vijaye Bhatnagara a od roku 1969 žijí v Kanadě. Indira je jejich nejstarší dcera ze čtyř dětí. „Indirka tady měla babičku a od dvou let sem jezdila na prázdniny. Vždy byla klidné a bezproblémové dítě,“ vzpomíná příbuzný Richard Pojer.
„Naše posádka byla jmenována 31. října 2006. Vracel jsem se z práce domů a v tu chvíli mi zavolal nadřízený,“ vzpomíná Andrew Feustel. „Na nabídku jsem hned kývl.“ Raketoplán Atlantis odstartoval na výjimečnou misi 11. května 2009 a jeho sedmičlenná posádka měla naposledy opravit poničený Hubbleův dalekohled. Ten na oběžné dráze pracuje od 25. dubna 1990 a připsal si řadu významných objevů. Na dalekohled bylo nyní připevněno také zařízení, za které bude v budoucnu teleskop stažen z orbity.
Práce astronautů byla riskantní i proto, že ve výšce kolem 560 kilometrů nad Zemí, v níž teleskop planetu obíhá, je více kosmického smetí. Atlantis například ve vzdálenosti pár kilometrů minul deseticentimetrový pozůstatek čínského meteorologického satelitu, jenž byl před dvěma lety zničen raketou. „Na misi jsem byla tak závislá, že jsem se z gauče od televize takřka nehnula. Snažila jsem se myslet pozitivně, aby mě strach neparalyzoval,“ přiznává Indira Feustelová.
Andrew viděl jen vymezený úsek Země, především Káhiru a Madagaskar, Austrálii a Jižní Ameriku. Pět výstupů do volného kosmického prostoru trvalo 37 hodin. Pohyb v něm přirovnává Feustel k potápění. „Plnění úkolů je ale jednodušší ve vesmíru, protože tam odpadá tření a všechny předměty jsou bez tíže. Jídlo jsme si vezli s sebou již připravené, bylo sušené, stačilo přidat vodu a v mikrovlnné troubě pak ohřát. K pití jsme měli vodu a kávu. Když jsme se chtěli ,vykoupat‘, tak jsme použili houbu. Toaleta funguje stejně jako na Zemi, jen se nesplachuje vodou. To zařídí proud vzduchu, který udržuje lidské exkrementy uvnitř. Ke spánku byl vyčleněn malý prostor, a když jsme chtěli odpočívat, tak stačilo vlézt do spacáku a suchým zipem se ‚připíchnout‘ ke stěně,“ říká astronaut.
Nerudovy básně, které astronaut vynesl do vesmíru, zazněly přímo na palubě raketoplánu. „Před jednou siestou jsem přečetl úryvek ,jsou-li tam žáby taky‘, což ostatní uspalo.“ Pouť Atlantisu skončila na Floridě 24. května. Raketoplán tam přiletěl na hřbetu speciálně upraveného Boeingu 747. „Rád bych se ještě podíval na Měsíc,“ přiznává čtyřiačtyřicetiletý Američan. To jeho manželka se spokojila s jinou představou: „Možná to bude znít divně, ale chtěla bych dětem dopřát v Brně klasickou českou míchanou zmrzlinu. V Praze jsem ji nenašla, nabízí tam snad jen italskou.“
(Petr Podroužek)