Zákon nicméně podle jeho slov umožňuje porážet v hospodářství chovatele kromě prasat také veškerá hospodářská zvířata včetně koní, oslů, jelenovitých z chovů na farmách, králíky či nutrie. „Výroba zabíjačkových specialit za účelem uvedení do oběhu je ale možná pouze ve schválených prostorách (například jatek) nebo v registrované prodejně (řeznictví). Uvedení takových výrobků do oběhu je ale možné pouze v místě schváleném krajskou veterinární správou,“ konstatoval Duben.
Legitimita domácích porážek přitom byla ještě v loňském roce ohrožena. Stát se tak mohlo prostřednictvím novelizace podmínek porážek zvířat podle zásad animal welfare (pohody zvířat). I díky úsilí českého předsednictví však k zákazu domácích zabíjaček nakonec nedošlo, což EU formálně potvrdila v září 2009. ČR totiž při diskusích o podmínkách porážení zvířat prosazovala právě zachování tradičních porážek, mezi které patří i klasické české zabijačky. To se nakonec podařilo uhájit. „Rozhodnutí Rady lze považovat za velký diplomatický úspěch. Cesta k finální podobě návrhu byla lemována řadou otazníků, když jsme se dotýkali vysoce citlivých oblastí, jako jsou například náboženské rituály a kulturní tradice a domácí zvyklosti v různých členských státech či fungování vnitřního trhu,“ uvedl tehdy ministr zemědělství Jakub Šebesta.
V případě ale, že chovatel disponuje SVS zmiňovanou schválenou porážkou či registrovaným řeznictvím, výrobky z domácích porážek uvádět na trh může – a jde-li o drobného zpracovatele, může využít úlev z příslušné vyhlášky k veterinárnímu zákonu. Ta byla přijata v květnu 2009, přičemž úlevy se týkají podniků, v nichž se bourá nejvíce 3,5 tuny vykostěného masa týdně nebo vyrobí maximálně 4,5 tuny masných výrobků či zpracuje nejvýše 500 litrů kravského mléka, 100 litrů kozího mléka nebo 50 litrů ovčího mléka denně. Vyhlášku mohou využít i podniky, které porcují nejvíce 1,5 tuny drůbežího nebo králičího masa týdně nebo zpracují maximálně 100 kilogramů produktů rybolovu.
Úlevy se týkají například požadavků na přípravu zvířat před porážkou, bourání masa nebo požadavků na hygienu zaměstnanců vyžadující oddělené a povinně vybavené toalety. Vyhláška také umožňuje prodej vyrobených potravin do tržní sítě. Kromě vlastního prodeje „ze dvora“ je podle ní možné potraviny dodávat do maloobchodní sítě v rámci kraje, kde výrobce působí, a také v krajích sousedících. Množství dodávaných produktů do maloobchodu ale nesmí překročit 35 procent vyrobených výrobků.
Komentáře a dotazy k produktu
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.