www.listyjm.cz

•    Už jako malý jste hrával v divadle, pak jste se ovšem vyučil zámečníkem. Proč? A zvládl byste ještě něco z tohoto řemesla?
Vyučil jsem se tomuhle krásnému řemeslu, ze kterého ještě leccos umím a kterým jsem si nevydělal dosud ani jedinou korunu – z přinucení. Bylo to přání mého otce.

•    Kdy jste se definitivně rozhodl, že se budete živit herectvím?
Můj první elévský plat v roku 1960 dozajista nebyl tou rozhodující pohnutkou. Šlo tenkrát o 460 Kč hrubého. Po půl roce jsem ovšem dostal přidáno o 30 procent na 600 Kč a jednoduchým propočtem jsem dospěl k 10 000 v roce 1964, bude-li mi plat zvýšen stejným způsobem každého půl roku. Když jsem pak byl konfrontován s faktem, že neumím počítat, nezbylo mi nic jiného, než u herectví zůstat za každou cenu.

•    Narodil jste se v Praze, v šedesátých letech jste ovšem působil v Uherském Hradišti a brněnském Státním divadle, abyste nakonec v roce 1979 zakotvil v Národním divadle v Praze. Cítíte se být spíš Pražákem, nebo Moravákem?
Prohlašuji to už drahnou řadu let a nehodlám od toho ustoupit, že jsem Pražák a Čech na moravský způsob. A velice si toho považuji. Zeptejte se schválně mojí moravské ženy, až ji potkáte.
 
•    Ve filmu Bobule jste ztvárnil roli svérázného vinaře, hlášky jako „opilý řidič, veselý vrah“ či „kdo ku*va nevypil deset tisíc litrů vína, není u mě vinař“ se možná stanou legendárními. Nakolik je role vinaře Michalici inspirována nějakou reálnou osobou?
Předobraz téhle filmové postavy – Stanislav Mádl z Velkých Bílovic, se posléze stal mým blízkým přítelem. Skutečný Mádl – Michalica je ještě mnohem vtipnější a zanícenější a zasvěcenější vinař, než co se vešlo do scénáře.

•    Dozvěděl jste se při přípravě na roli něco nového ohledně vinaření či vína? A měl byste trpělivost na to stát se opravdovým vinařem?
O víně brebentí každý, kdo ho jednou polknul. Ale opravdoví vinaři vědí, že je to alchymie, tajná věda. Jak udělat dobré, to se na ohrady nepíše. Je to o hledání klíčů, kterými se víno zvnitřku otevírá. Víc vám neřeknu, jsem vázán slibem mlčenlivosti.

•    Pije se při natáčení „na place“ opravdové víno?
Samozřejmě. Já ale, pokud mám text, zásadně nepiji. V prvních Bobulích jsem musel, protože jsem nabízel vzorky z obřích tanků, ty nejde vylít a pro potřeby filmařů naplnit čajem. Měl jsem pak co dělat, aby se mi nepletly hodinky s holinkami a běžky s ježky.

•    Krátká otázka na závěr – když víno, tak spíš bílé, nebo červené?
Každé dobré, ale dávám přednost bílému, abych už definitivně přesedlal na mléko starců, na to mám myslím pořád ještě dost času.