www.listyjm.cz

Brno, 15. dubna 2011 - Vynikající houslista, který při sólech občas zapomíná na svět okolo. Zpěvák, skladatel a mnohaletý umělecký vedoucí kapely Hradišťan, hudebního tělesa s nezvykle širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem. Prosím, seznamte se – Jiří Pavlica.

Primáše – tedy prvního houslistu – Hradišťanu jsme zastihli v polovině března na charitativním koncertu v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. A jak sám přiznává, na podobných vystoupeních účinkuje Hradišťan nezřídka. „Lidé zde mají zcela určitě veškerou exaktní lékařskou péči, a my můžeme přinést jistou posilu a jisté ozdravení, protože každý nemocný člověk je rád a hledá oporu. Doufám, že v tomto jsme aspoň malinko pomohli. Charitativní koncerty hrajeme hodně často, protože o nás se ví že člověk co může tak rád pomůže. Je v tom pocit potřebnosti, protože já si myslím, že není nic lepšího než posloužit situaci a stát se jakoby ozdravovnou pro lidi, jen z jiného úhlu pohledu,“ vysvětluje Pavlica.

Hudba provází jeho život od samého dětství. „Začalo to samozřejmě nejdřív v rodině doma – zpíváním s maminkou, přes veškerý školský systém, až do dnešního dne. Je to radost, když člověk může dělat to, co ho baví. To je velké štěstí a velká životní výhra,“ říká Pavlica. A kdy poprvé vzal do ruky housle? „To si myslím, že to bylo tak v první, druhé třídě, i když kdo ví, možná už předtím jsem zkoušel na housle mého staršího bráchy, který když já jsem šel do první třídy, tak on už šel na konzervatoř. Někdy v té první, druhé třídě jsem začal fidlat,“ vzpomíná na počátky své hudební kariéry.

Vystoupení Hradišťanu na charitativním koncertě v Masarykově onkologickém ústavu v Brně

Pavlica se v čele Hradišťanu nikdy nebál střídat a propojovat nejrůznější hudební žánry a není se čemu divit. „Když člověk studuje konzervatoř a muzikologii, a pak skladbu na JAMU, tak jsem nemohl minout vážnou hudbu a později, když přešla osmdesátá léta, to všechno v člověku vytvoří mozaiku nejrůznějších hudebních podob a pohledů. Podstatné na tom je, že tím svorníkem pro všechny žánry mi bylo výsledné sdělení, kdy jsem chtěl lidem přinést něco, co je osloví. A jestli už to vyjádřím více jazykem hudby vážné, folkové, jazzové či lidové, to je v tuto chvíli nepodstatné. Podstatné je to výsledné pozitivní sdělení,“ vysvětluje Pavlica. „Vždy jsem aktivně hrál, psal a zpíval. To člověka jednak naplňuje a zároveň věřím, že tím něco dávám i lidem. Ono to tak záhadně funguje – když já něco dávám lidem, tak oni mi energii zpětně vrací. Jinak nevím, jak by se to dalo všechno vydržet,“ dodává Pavlica, který dokáže při vystoupení z ostatních členů kapely dostat opravdu maximální výkony.

Znamená to tedy, že Hradišťanu vládne pevnou rukou? „Myslím, že nejsem přísný primáš,“ uzavírá se smíchem. I když kázeň v kapele prý musí být.