www.listyjm.cz

Brno, 26. listopadu 2010 - Ivana Večeřová (31) si už může s klidem o aktivním basketbalu jen nechat zdát. Dosáhla v něm tolik úspěchů, že nyní daleko více, než kdy před tím, pomýšlí na miminko. Se Žabinami vyhrála přehršle domácích titulů i Final Four, které si zahrála celkem sedmkrát. Byla oporou týmu v basketbalově exotické Koreji, zúčastnila se dvou olympiád, vybojovala evropské zlato a nyní také už notně osahanou stříbrnou světovou medaili.

Přesto se ještě rozhodla na rok vypomoci brněnskému Valosunu. Určitě by o skvělou hráčku měly zájem i Žabiny, ale Ivana se už nehodlá tolik stresovat, tedy především nechce být u únavného cestování a přespávání na hotelích v rámci Euroligy. I když jak tvrdí, má s trenérem Frisca Janem Bobrovským vztah, jaký má otec s dcerou.

Nejen basketem je člověk živ a za úspěch se „platí“. A tak nová akvizice Valosunu, který vloni skončil šestý, ale letos se chce dostat do první čtyřky, se naběhala se stříbrem v ruce a ojedinělými zážitky po nejrůznějších akcích více než dost. Však také medaile již na jedné hraně došla k újmě, jako by s ní někdo o něco praštil. Takže už byl stejně nejvyšší čas, aby drahocenný kov putoval do vitríny. Před začátkem soutěže se tak Ivana potkala na tréninku se spoluhráčkami pouze tolikrát, že by na prstech jedné ruky spočítal. A vzhledem, k tomu, že na ni bude vyvíjen, jako na jednu z nejzkušenějších hráček, velký tlak, nebude to mít se sehraností s týmem vůbec snadné.

Pivotka vysoká 195 cm se po návratu ze Španělska a Turecka, kde jí mimochodem vykradli byt, upsala Valosunu pouze na jednu sezonu. „Ve svém věku na delší čas smlouvy už stejně neuzavírám. I proto jsem ráda, že jsem strávila pouze rok ve Valencii a stejné období v Galatasaray. Plánuji už začít pracovat, takže se během sezony po něčem porozhlédnu. Určitě se ale chci pohybovat kolem basketbalu i nadále,“ má o budoucnosti jasno Večeřová.

„Navíc cítím, že bych už chtěla miminko. Ani moje zdraví není nic moc. Mám věčně oteklé koleno. A nebudeme si nic namlouvat, v dnešní době počít dítě není otázka jednoho dne. Když nastupujeme na palubovku s dětmi, cítím, že už bych měla mít svoje. Navíc stříbro ze svěťáku nemám pomalu čím přebýt, to by muselo jít o medaili z olympiády. Jenže v Londýně to bude o něčem jiném. V domácím prostředí nám hrozně moc pomohli fanoušci. Snad mě jen trochu mrzí, že jsem nezkusila NBA,“ říká.