www.listyjm.cz

Brno, 19. července 2010 - Svoji daň úspěchu odvedl, po zisku titulu mistra světa v ledním hokeji, brněnský Petr Hubáček (30). Se zlatou odměnou v kapse cestoval týdny všude možně, neboť se s ním chtělo na vlastní kůži setkat a pochlubit co nejvíce lidí. Od kolotoče nepsaných povinností si odpočine až nyní v červenci. S dcerou, ale bez těhotné manželky, zamíří do Turecka.

Velký podíl na úspěchu Komeťáka má jeho otec Petr Hubáček starší (53), který odehrál pět sezon v dresu Zetoru. „Táta mně dával vždy strašně moc, za což jsem mu dnes hrozně vděčný. Tím, že hokej hrával na nejvyšší úrovni, měl pro hru cit a poradil mi pokaždé v pravou chvíli. Na zimáku měl svoje stálé místečko. Už jenom z výrazu tváře jsem poznal, jestli je to co dělám dobrý, nebo špatný. Byl pravým opakem těch rodičů, kteří visí na mantinelu a na svoje děti jen řvou. Když byl zklamaný, tak cestou domů v autě nepromluvil. Aniž bych si to dříve uvědomoval, byl vždy mým vzorem. Snažil jsem se ho napodobovat,“ popsal nám svůj vztah k otci Petr Hubáček mladší.

Faktem také je, že oba sáhli při výběru dresu po čísle 10. „Petr vynikal už od těch nejmenších žáků především v bruslení. Byl poctivý, ale kolikrát mu chybělo potřebné nasazení. Dnes se potýká s problémem úspěšnějšího zakončování akcí. Ale zřejmě to máme v rodině. Nebyl jsem na tom lépe,“ sype si popel na hlavu s úsměvem jeho otec. Ten, na rozdíl od syna, neoblékl reprezentační dres ani jednou. Přiznává, že neměl takovou výkonnost, navíc národní mužstvo bylo tehdy obohaceno ještě o Slováky.

Petr Hubáček s otcem

Novopečený mistr světa přiznává, že hokejové začátky nebyly zrovna nejlehčí. „Jako malý kluk jsem v sobě neměl zrovna stoprocentní odhodlání ani zdravou zarputilost. Tátovi se ale právě toto nedalo nikdy vytknout. Když potkám jeho bývalé spoluhráče nebo lidi, jež na něj chodili, tak o něm říkají, že byl v mančaftu jedním z těch, kteří nikdy nic nevypustili. Toto nás dříve rozdělovalo, ale změnil jsem se. Pomohlo mi v tom i působení v Americe (byl draftován týmem Philadelphia Flyers – pozn. aut.),“ říká zlatý hokejista.

Oba Petrové mají mezi sebou spíše kamarádský vztah. „I když je Petr dospělý, tak je to pořád moje dítě. Jeho radost je i mou radostí. Když dal na šampionátu branku Švédům, tak mě kamarádi začali radostí mlátit do hlavy a vyhrožovali, co mě to bude stát. Nakonec jsem se z toho ale vyzul. Po závěrečném hvizdu s Rusy mi v hledišti během pár vteřin proběhl hlavou celý jeho dosavadní život. Pro rodiče je takový úspěch nádherným pocitem. I na ty slzy může dojít,“ přiznává Hubáček starší.

Přesto prý jeho syn může své výkony ještě vylepšovat. „Myslím si, že i ve svých letech na sobě může zapracovat. Člověk se učí celý život, a to platí i v hokeji. Bavili jsme se o jeho případném odchodu do zahraničí. Bylo by to těžké rozhodnutí. Má rodinu a v srpnu čekají další přírůstek do rodiny. Navíc je patriot a tím pádem je spjatý s Kometou. Na druhou stranu, kdyby dostal skvělou finanční nabídku, tak by se jeho odchodu nemohl nikdo divit. A mohl by se zdokonalit. Je totiž pravdou, že když člověk působí doma, může občas přece jen trochu polevit. V zahraničí, jako cizinec, by si to nemohl dovolit vůbec. Musel by makat celou sezonu na doraz,“ domnívá se medailistův otec.  

Mladý hokejista tvrdí, že by to s manželkou probírali, až kdyby to bylo opravdu aktuální. Zatím může přemýšlet o tom, že by mohl časem nahradit v mančaftu táhnoucího Jirku Dopitu.
A co na to jeho otec? „Ne, že by Petr byl po všech stránkách vyloženě vůdčí typ, ale po herní stránce proč ne. Když se mu bude dařit, tak na něj budou lidi koukat jen v dobrém. Pokud to nebude ono, tak mu to omlátí o hlavu. Dobře to znám. Porovnávat se s ním ale nemůžu. V televizi jsem se nikdy neviděl. Prý však běžel záběr, ve kterém jsem vystřelil. Jenže místo na branku, letěl puk do rohu kluziště. Však toho mladý také zneužívá. Když se bavíme o jeho zakončování, tak mi to vždy připomene,“ prozrazuje otec hokejisty.  

Každopádně o hokejové dynastii brněnských Hubáčků možná ještě uslyšíme i mnohem později. Po ledě se totiž už nyní prohání ještě nejmladší syn Petr Hubáčka staršího, devítiletý Oskar.