www.listyjm.cz

Jiří Zonyga – nepřehlédnutelný, populární zpěvák a rocker v pirátském šátku. Nejen o tom, jak se z dřevorubce a řidiče kamionu díky zpěvácké soutěži stal na stará kolena muzikálovou hvězdou, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

• Jak se vypořádáváte s popularitou?

Ze začátku to bylo úplně zběsilé, ale teď to naštěstí trošku ustalo. Ne že by to přestalo úplně, pořád se lidé otáčejí, pořád se s někým fotím, pořád někde rozdávám fotky – ale s tím musí člověk počítat. Rozhodně to není nepříjemné.

• Nyní jste úspěšný zpěvák, přitom jste začínal jako dřevorubec…

Já jsem se dřevorubcem se vyučil u Lesů a dřevorubce jsem dělal tak dva roky. Pak jsem začal u jezdit s lesními mechanismy od různých traktorů přes tatry na vyvážení dřeva a to mi nevyhovovalo, protože se jezdilo na strašně krátké vzdálenosti z lesa na pilu. No a pak jsem šel jezdit do ČSAD a za volantem jsem vydržel nějakých dvacet let. Nejlepší náklad, který jsem kdy vezl, byl hnůj do Rakouska. Přijeli jsme do družstva, tam nám naložili fůru hnoje a jeli jsme s ním na hranice. Když jsme to postavili v Mikulově na celnici, tak to byl takový smrad, že nás bleskově odbavili, abychom odtud co nejrychleji zmizeli…

• Nově hrajete La Hireho v muzikálu Johanka z Arku. Jak jste se na něj připravoval?

Přípravy byly celkem na koleně, protože já jsem muzikál viděl před deseti lety a velmi se mi líbil. Měli jsme doma cédéčko, které hrálo pořád dokola, takže ty hlavní písně jsem bez problémů uměl. A od toho, jak se pohybovat po jevišti, je samozřejmě režisér. Zkoušení se neobešlo bez nějakých zranění, ale já jsem většinou ten, kdo rány rozdává. Hraji válečníka, co kolí soupeře k zemi a chudák Ondřej Ruml už z toho dvakrát vyvázl se škrábanci. Jinak si myslím, že muzikál se velmi podařil, protože je vyprodáno neustále a na dlouhou dobu dopředu. A podle ohlasů lidé odcházejí nadšení.

• Nemíváte na pódiu trému? A už jste při představení zažil nějakou nečekanou situaci?

Tréma je vždycky trošku. Na první výstup se pořádně rozdýchám, ale jak vyjdu před diváky, tak už je to v klidu. Ale já hraji bez brýlí, protože v tom středověku by se brýle moc nehodily, takže nevidím, jak se kdo šklebí nebo nešklebí. Jinak při jednom vystoupení technice někam zmizela kytka černých růží, které nesu Báře Basikové. Muzika už hrála, já jsem musel vyjít a pořád jsem strkal ruku za kulisy, ale nikdo mi nic nepodal. Tak jsem přišel na jeviště a Bára zpívá „Kde jsi vzal černé růže?“ a teď se na mě otočila a růže nikde! Hodně lidí vědělo, že se něco děje, protože jeviště na okamžik zmrzlo. Museli jsme vynechat nějaký text a bylo to velmi zajímavé…Po představení Bára přišla a prý „Ježišmarija, kde jsi měl tu kytku?“ no a já na to, že jsem ji nedostal od techniky. Pak ji chlapi hledali a našli ji někde zapadlou. Kdyby to bylo ve filmu, tak se to střihne. V tom je to kouzlo divadla.

• Jaké máte plány do budoucna?

Samozřejmě budu dál účinkovat v Johance z Arku, ta se bude teď hrát hodně dlouho. Pak vystupování na různých akcích, toho také není celkem málo. A právě teď dáváme dohromady materiál na novou desku, která by měla spustit po Novém roce

• Co byste doporučil začínajícím zpěvákům?

Rozhodně se nebát a klidně zkusit podobnou hudebních soutěž, jako byl X factor. A samozřejmě hrát a zpívat, a je úplně jedno, jestli před vámi stoji tři tisíce lidí nebo sto lidí v klubu. Pokud je pro koho hrát, tak ať hrají a zpívají. Doporučuji nebát se a jít do toho!

• Bez čeho se v životě neobejdete?

Neobejdu se bez poctivých lidí kolem, ať už beru manželku, dceru nebo kluky z kapely. Nedokázal bych se obejít bez lidí, kterým věřím.