„Mojí inspirací je příroda. Sochy, které vytvářím, by měly hlavně vyvolat nějakou, nejlépe pozitivní, emoci,“ popisuje Lipavský. Pracuje s různými materiály, vystavené sochy jsou ze dřeva a hliníkového plechu, žádná z nich přitom nenese název. Podle autora to není potřeba.
Sám Lipavský ke svojí výstavě přizval druhou umělkyni, mikulovskou rodačku, Terezu Pirščovou Brichtovou. Ta ukazuje svoje malby a kresby, součástí expozice je také jeden slídový obraz. Její práce se slídou je přitom poměrně raritní. „Slída je pro mě materiál ze snu, specificky zachycuje světlo, pohlcuje ho a zároveň odráží,“ říká.

Tématem jejích maleb je blízké okolí a všední pohled na krajinu. „Všechny obrazy mají společný motiv. Tmu. Tma pro mě představuje romantický prostor, vyvolává vzrušující pocit nejistoty, protože nikdy nevíme, jestli ve tmě něco je, nebo ne,“ vysvětlila Pirščová Brichtová. Černými siluetami se tak snažila zachytit impresivní okamžik, ve kterém není jasné, zda jde o prázdno nebo předmět. Zdůraznila však, že tmu v jejích obrazech nelze ztotožňovat se smutkem. „Smutná je pouze temnota,“ dodala. Kresby v jejím podání jsou potom studiemi k malbám.

Text a foto: Dana Smrčková