www.listyjm.cz

Brno, 15. prosince 2015 – Minulý týden proběhl v Brně třetí ročník konference s názvem Město pod pokličkou. V Otevřené zahradě Nadace Partnerství prezentovali své zkušenosti zástupci Vídně, Prahy, Plzně nebo Kopřivnice z radnice i spolků. Většina účastníků vidí důležitý posun ve změně rolí. Z architektů se stávají aktivisté, aktivisté se posunují na radnici.

Za všechny tento posun shrnuje architekta Dominika Belanská: „Důvodů pro spolupráci města s architekty-aktivisty je mnoho: znají terén i místní komunitu, jsou profesionály v oboru, přesně vidí, co je potřeba udělat a zlepšit.“

V Praze tým architektů připravil první český manuál tvorby veřejných prostranství: „Vytváříme koncepční studie na úpravu konkrétních ulic tak, aby se zkoordinovaly jednotlivé investice do veřejného prostranství a zlepšila se tak kvalita prostředí. Když se pouze opravují chodníky, málo kdy je výsledkem vyšší kvalita. Mají se na Vinohradské třídě měnit koleje? To je příležitost tuto ulici proměnit v příjemnou městskou ulici,” popisuje Zuzana Kuldová z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. „Učíme se, jak kvalitní návrh připravit ve shodě s obyvateli, kteří budou prostor využívat,“ vysvětluje Zuzana Kuldová.

Role jednotlivých aktérů, kteří ovlivňují podobu veřejného prostoru, ale podle odborníků stále nejsou přesně definované a ne vždy mají erudovaní architekti nebo lidé z neziskovek možnost svůj názor vyjádřit. „A to je ten hlavní problém. Pokud je veřejná správa spolupráci otevřená, dostává od iniciativ cenné podněty. Neziskový sektor pak na druhou stranu očekává od města, že bude podporovat funkční projekty, které neziskovky rozjely,“ vysvětluje Robert Sedlák, architekt a odborník na veřejný prostor z Nadace Partnerství.

Naopak centrum Kopřivnice vystavěné před 60 lety obyvatelům mnoho nenabízí. Aktivní sdružení Sdílko, jehož projekt na konferenci představila Štěpánka Vontrobová, oživilo centrální prostranství města sérií výstav, aktivit a happeningů soustředěných kolem mobilního pavilonu vytvořeného z kontejneru. „Už dlouho jsme přemýšleli o tom, jak naložit s centrem, které je opuštěné a nic obyvatelům Kopřivnice nenabízí. Z tohoto důvodu jsme tam chtěli přitáhnout lokální umělce a zajímavé obchůdky a představit je formou pop-up shopu. Každý den se na místě objevilo něco jiného, takže lidé byli zvědaví, co jim nachystáme na další den,” zdůvodňuje Štěpánka Vontrobová, proč akce byla tak úspěšná, ačkoliv stála hodně úsilí a pro opakování by byla třeba pomoc města.

Tam, kde město vychází vstříc oživování veřejného prostoru, jako např. ve Vídni, přibývá pěších zón a zklidněných ulic. Bouřlivě diskutovanou proměnu obchodní třídy Mariahilferstrasse na pěší zónu nyní hodnotí pozitivně tři ze čtyř dotázaných. I další místa ožívají malými farmářskými trhy a pouličními slavnostmi díky tomu, že radnice cíleně upřednostňuje pěší a veřejnou dopravu před parkováním aut, které progresivně zpoplatňuje. „Město formou grantů podporuje aktivity na rozvoj veřejného prostoru a poskytuje ročně kolem čtyřiceti projektů částky ve výši až osmi tisíc euro,” popisuje Christian Schrefel z vídeňské organizace 17&4.

Odborníci se také shodují, že zájem o kvalitu městského prostředí roste už i v menších městech a obcích. Sem se totiž vrací mladí lidé a chtějí přinést něco z toho, co zažili „ve světě“ – pestrý městský život, možnost setkávat se a mít plnohodnotnou nabídku pro trávení volného času. Toto úsilí pak i v malých městech mění zažité role – z mnoha aktivistů se stávají místní politici, z řady architektů se mnohdy stávají aktivisti.   

Druhým výrazným tématem, kterému se odborníci na konferenci věnovali, bylo plánování veřejných prostranství. „Debata o podobě konkrétního veřejného prostoru je často spíše hádkou všech zúčastněných, kteří tvrdě prosazují své osobní zájmy. Jeden chce prostor pro odpočinek, druhý parkoviště, třetí hřiště pro děti. Právě proto je tak důležitý dlouhodobý koncepční přístup,“ říká Robert Sedlák, podle kterého může být příkladem například Vídeň. Tam mají aktuálně na stole třeba strategii pro veřejná prostranství, generel pěší dopravy, standardy pro veřejný prostor. Podle Christiana Schrefela z vídeňské organizace 17&4, která se veřejným prostranstvím věnuje, je ale důležité, že to, co je na papíře, se daří přenášet i do reality. Například se tu díky změně parkovacích pravidel daří uvolňovat prostor pro cyklisty, pěší a pro zabydlování ulic.

Jít tímto směrem se snaží i města česká. Praha například aplikací Manuálu veřejných prostranství a změnou hojně diskutovaných stavebních předpisů, Plzeň zase systémem drobných grantů pro neformální skupiny občanů a řada dalších měst organizací aktivit pod hlavičkou akce Zažít město jinak.

Při prosazování změn je třeba mít oporu v strategiích a koncepcích. Na jedné takové pracují v Plzni, kde je zpracováván první celoměstský Generel veřejných prostranství, který v kontextu města ukáže palčivá místa a priority v práci na obyvatelnějším městě.

Podobně systematicky přistoupili k veřejnému prostoru v osmitisícovém Příboře. „Pro Plzeň jsme zpracovali metodiku, v Příboře pracujeme přímo na generelu. Ukazuje se, že město má výborné předpoklady pro trávení času pod otevřeným nebem – historické centrum, nábřeží, kvalitní rezidenční čtvrti, krajinu za humny. Smyslem naší práce je, aby tyto hodnoty byly posíleny a propojeny. Díváme se na město z pohledu člověka kráčejícího ulicí,” vysvětluje Sedlák.

Foto: Nadace Partnerství