www.listyjm.cz

Jakuba Vágnera, nejznámějšího českého rybáře a lovce obřích ryb, se nám podařilo „odchytit“, právě když se vrátil z expedice v Kongu. Prozradil nám, jaké to je, když vás uštkne had, proč rekordní úlovky obratem pouští a proč je podle něj rybaření jednoduše úžasné.

· Prozraďte, chytal jste někdy jako malý kluk ryby na pytlačku?
Jasně že ano, to snad každý malý kluk. Ryby jsem začínal chytat v Průhonickém parku, kde jsem samozřejmě pytlačil. Špulku vlasce schovanou nenápadně v kapse a sledoval jsem kůrku na hladině, až ji s mlasknutím nasaje baculatý kapr. Mé dětství bylo s pytlačkou velmi úzce spojeno.

· Kdy jste se poprvé začal vážně zajímat o ryby?
Popravdě musím říci, že od doby, co jsem ulovil svou první rybu v životě. Od té doby mě to drží stále stejně, snad možná i více a více. Pokud ale myslíte to, kdy jsem o rybaření začal přemýšlet jako o profesi, tak to bylo přibližně v patnácti letech.

· Kdy jste se začal vašemu koníčku věnovat profesionálně?
Již dříve jsem publikoval v rybářských časopisech, ale vše v podstatě začalo mým odletem do Austrálie, kde jsem průvodcoval při big game fishing na lodi mého přítele Rexe Hunta. Průvodcoval jsem rybáře z celého světa při lovu mečounů, tuňáků a žraloků. Po té přišel televizní pořad „Jak na to“ a od té doby se rybaření věnuji naplno.

· Jste příznivcem přístupu „Chyť a pusť“. Proč?
Rybaření prodělalo za posledních deset let obrovský vývoj. Rybářské vybavení a techniky jsou dnes na takové úrovni, o které jsme si mohli nechat dříve jenom zdát. Proto si myslím, že by se mělo změnit i chování rybářů a přístup k rybám. Rybářů přibývá, vod je stále stejně a ryb méně. Pokud by každý rybář od vody odnesl vše co chytí, za chvíli by jsme se chodili dívat k prázdným revírům. Je důležité, aby jsme část svých úlovků vraceli vodě, aby měli i další generace rybářů proč chodit k vodě.


· Ryby jste chytal na exotických místech, například v Kongu, na Amazonce nebo v Mongolsku. Nehrozilo vám při tom někdy nebezpečí?
Různé druhy nebezpečí potkáváme v podstatě na každé expedici, ale většinou se nejedná o zvířata. Nepočítám do toho malárii či jiné parazity v těle, protože to je při cestování do těchto končin nepříjemnou rutinou. Nejvíce nepříjemností máme za poslední roky s hady. Já i můj nejvěrnější kameraman Jirka Středa jsme byli několikrát uštknuti. Mnohem více se ale bojíme konfliktům s naším vlastním druhem, lidmi. V zemích jako je Kongo nemá lidský život valnou hodnotu. Zabít člověka pro mnohé neznamená vůbec nic, nebo jen příjemnou zábavu.

· Už vás někdy ryba pokousala?
Mnohokrát. Většinou to ale bylo překvapivě v České republice při lovu štik. Pokud máte zmrzlé ruce a štika vás kousne, nevěřili byste jak taková rána dokáže krvácet. Jednou mě pokousala i piraňa, Jirka to dokonce i natočil, ale nic vážného to nebylo. Před velkými rybami se snažím mít neustálý respekt, ten je nezbytný, jinak může dojít ke zranění velmi snadno.

· Co vám rybaření dává?
Pro mě je rybaření mnoho věcí zároveň. Od naprostého odpočinku až po adrenalin a sportovní vyžití. Bez přírody a rybaření si svůj život jednoduše nedokážu představit. Rybaření mě dává pocit svobody.

· Jste držitelem několika světových rekordů. Kterého z nich bylo nejobtížnější dosáhnout a na který z nich jste nejvíc hrdý?
Každého ze svých úlovků si vážím více či méně stejně. Mnohdy nemusí záležet ani na velikosti úlovku, často se setkáme s rybou, která je sice malá, ale přesto velmi vzácná. Momentálně se věnuji projektu největších sladkovodních ryb světa. Jedná se o 23 druhů sladkovodních ryb, které mohou přesáhnout hranici 2 metrů a váhy 100 kilogramů. Máme své suchozemské giganty a obří tvory v moři, stejně tak máme i sladkovodní giganty. O slonech, nosorožcích, velrybách však víme mnohé, o těchto sladkovodních obrech nevíme téměř nic. Více než polovina z těchto nesmírně vzácných ryb se bohužel nedočká dalšího století. Momentálně máme za sebou první šestnáctku a každá z těchto ryb byla zcela výjimečná.

· Jak hodnotíte vaši nedávnou výpravu do Konga?
Do Konga jsem se vypravil již několikrát a většinou za gigantickou tygří rybou, která patří mezi největší sladkovodní ryby světa. Tato expedice však vedla za sumcem s domorodým názvem Kamba, který by podle místních legend mohl být vůbec největším sladkovodním sumcem světa. Tohoto sumce jsme nakonec ulovili, i když to nebyl exemplář přesahující metrákovou hranici. I tak jsme ale byli maximálně spokojeni a do Konga se určitě vrátíme.

· Kde na jižní Moravě byste si zarybařil, kdybyste měl možnost?
Na Moravě jsem více než dva roky bydlel, konkrétně v Tovačově. Moravské revíry jsou mě velmi blízké a na tyto dva roky velmi rád vzpomínám. Na Moravě ale rybařím každý rok. Musím se přiznat, že raději než v "pražské" části republiky. Moravské vody jsou obzvláště lovu sumců zaslíbené. Pokud bych si mohl vybrat jednu jedinou vodu, byla by to zcela jistě Tovačovská jezera.

· Proč si myslíte, že je rybaření u nás tak oblíbeným koníčkem?
Říká se, že co Čech to muzikant, ale stejně tak platí, že co Čech to rybář! Rybaření je ale velmi populární nejenom u nás, ale po celém světě. Rybaření je momentálně koníčkem, kterému se věnuje nejvíce lidí na světě. Není se ani čemu divit. Lidi hledají cestu zpět k přírodě. U vody nalezneme potřebný klid, odpočineme si od starostí každodenního života, vidíme svítání a soumraky na které v životě nezapomeneme a jednou za čas ulovíme rybu, při jejímž zdolání se i pořádně zapotíme. Rybaření je prostě úžasné.