"Nečinností českých úřadů, zejména parlamentu, bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele," řekla soudkyně Židlická.
Ústavní soud zároveň v celém rozsahu zrušil rozsudky pražských soudů i Nejvyššího soudu.
Městský soud pro Prahu 1 a Obvodní soud v Praze rozhodly v roce 2006 spor v neprospěch Jošta. Nejvyšší soud se pak před dvěma lety ztotožnil se závěrem soudů prvního stupně a Joštovo dovolání odmítnul.
Pardubický podnikatel Jan Jošt se už kvůli regulaci nájemného soudil na všech úrovních několikrát. Nejméně ve třech obdobných případech, lišících se pouze částkou, místem sporu a jmény nájemníků, mu již Ústavní soud dal za pravdu: Jošt by měl dostat zaplaceno za ztráty, které mu způsobuje regulované nájemné.
"Jde o diskriminaci mezi dvěma skupinami vlastníků - mezi těmi, kteří mají nájemníky s regulovaným nájemným, a mezi těmi, u kterých lidé regulované činže neplatí," řekla v roce 2007 při projednávání Joštovy obdobné stížnosti na doplacení nájemného v Pardubicích ústavní soudkyně Ivana Janů.
Vinu na tom, že nájmy majitelům mnohdy nestačí ani na základní údržbu domů, nese podle Ústavního soudu stát. A ten by také majitelé měli žalovat. Jenže i to Jošt v minulosti zkoušel - a neúspěšně.
Pardubický podnikatel tedy po letech soudních sporů ještě nedostal ani korunu. Přestože má podle opakovaných nálezů Ústavního soudu na dorovnání ztráty nárok, stát ani obecné soudy mu nechtějí odškodné přiznat.
Joštův případ z tohoto důvodu úzce souvisí s kauzou, ve které se čtyři a půl tisíce českých majitelů domů domáhá ve společné žalobě u evropského soudu ve Štrasburku odškodnění v řádech desítek miliard korun.
Pokud totiž Česká republika, stejně jako Polsko, prohraje spor u evropského soudu ve Štrasburku o regulované nájemné, zřejmě bude muset stát majitelům domů zaplatit třicet až padesát miliard korun. To znamená, že každý občan ČR by zaplatil tři až pět tisíc korun za to, že stát není schopen vyřešit deregulaci nájemného.
Regulované nájemné se v současnosti týká přibližně tři čtvrtě milionu českých domácností. Po ukončení deregulace má ve většině případů roční nájemné dosáhnout pěti procent z tržní ceny nemovitosti. Pokud by všichni majitelé využili pro každý byt povolené maximum, vzrostla by například v roce 2010 celková úroveň regulovaného nájemného v Česku o přibližně 17 procent. V loňském roce to bylo kvůli zahájené deregulaci téměř 30 procent.
Původní předpoklady s tak razantním růstem regulovaných nájmů, které se odvíjejí od cen nemovitostí, nepočítaly. Zákonodárci proto loni rozhodli, že kvůli zmírnění dopadů deregulace prodlouží uvolňování nájmů ve všech krajských městech s výjimkou Ústí nad Labem a Ostravy a ve všech středočeských městech nad 10 000 obyvatel až do roku 2012.
