www.listyjm.cz

Vyškov, 28. března 2012 - Skvělí Kato a DJ Maro v hlavních rolích, za nimi precizní kapelník Radimo se svými hudebními kumpány Watchou, Mraky Mrakem a El Boogie Manem. Sestavička, kterou zná každý aspoň trošku hip hopem políbený fanoušek. Ano, správně, toť Prago Union a Livě band. Aktuální obhájci žánrového Anděla dorazí poslední březnovou sobotu 31. 3. do vyškovského „béčka“, tedy pořádně rozproudí Rock Pub B-29. „Vyškov ví! Bude Řáholec jako vždycky,“ prohlašuje frontman Kato, pro „pamětníky“ Deph z Chaozzu. Právě on a Radimo našli čas na pár odpovědí na otázky nejen k jejich poslední desce V Barvách.

• Prozradíte, proč Prago Union? Co to vlastně znamená?

Kato: To je jednoduché. Bylo to napsané na lžičce v kávě, kterou jsem si udělal, když jsem se nastěhoval do bytu po dědovi. Zdálo se mi to jako super název kapely, a když na to pak přišlo, hned mi to naskočilo. Navíc to vystihovalo i podstatu, ze které tehdy spolupráce původní sestavy vzešla, tedy spolek, který společně hraje písničky od všech. To na té lžičce byl za komunistů tuším něco jako svaz exportujících strojírenských podniků či co...

• Spolek, jak říkáte, má za sebou už deset let existence. Dají se nějak shrnout?

Kato: To nemyslíš až tak moc vážně, viď? Jde to prostě a jednoduše žádoucím směrem vpřed, plus mínus podle plánu, který nikdo neviděl. Nejde to tak nějak všechno bleskově říct a popsat.

• Hrajete s kapelou i bez, v čem je zásadní rozdíl. Nechybí vám původní klasika, nebo hiphop s živou kapelu je to nejvíc?

Radimo: Máš pravdu, koncerty se hrají s kapelou i v klasické sestavě DJ/MC. Já měl tu možnost si zahrát v tom nekapelním formátu jen dvakrát a je to taky zajímavý. Větší adrenalin je ta početnější sestava, ale o to větší je i ta energie, co se vrací zpět od lidí při hraní.

Kato: Záleží na promotérovi, jaké jsou jeho technické a ostatní podmínky. Oba způsoby mají své a nedá se je porovnávat. Baví nás oba a doufám, že lidi také.

• S živou kapelou ale nehrajete dlouho. Má i tahle řekněme kapelová varianta nějaký vývoj?

Radimo: Se živou kapelou hrajeme od podzimu 2010. Vývoj tu rozhodně je. Od prvního koncertu jsme už ušli dlouhou cestu, během toho roku a půl jsme odehráli strašlivou hromadu super akci, kapela se sehrává jak technicky, tak lidsky. Je to každopádně pro dobro věci, myslím, že to hraje líp a líp, jsem za tuhle skvadru nesmírně rád a doufám, že spolu máme ještě hodně hraní před sebou.

Kato: Vždycky to byla varianta, kterou jsme chtěli vyzkoušet, ale nebyla kapela a asi ani správný čas. Vesmír to všechno svolal, když začalo na naše koncerty chodit i hodně lidí mimo scénu, kteří nebyli zvyklí na klasické pojetí, a tudíž, přestože se bavili, neměli moc na co koukat. Když se podíváte na mě a Mara, není se čemu divit, že… Chtěli jsme jim vyjít vstříc a zároveň konečně uskutečnit tuhle myšlenku.

• Kato, tebe si všichni pamatují z fenoménu tohoto žánru devadesátých let Chaozzu. Jak na ty roky a tehdejší patu s odstupem vzpomínáš?

Kato: Čéče, nejsem moc typ na vzpomínání, takže tě moc nepotěším. Navíc bylo tohle téma probrané už tolikrát, že by to bylo nošení dříví do lesa. Ale byla legrace, učili jsme se za pochodu a leckdy to bylo vidět. Po bitvě je každý generál, takže důležité bylo, že jsme vždy konali podle svého nejlepšího vědomí, svědomí i podvědomí, takže jako součást nějaké cesty to byla skvělá škola. Dnes žijeme každý svůj život, vídáme se, ale většinou už to není o muzice. Věci jsou, jak mají být a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by s tím někdo z nás nějak hrubě nesouhlasil.

• Ve Vyškově nevystoupíte poprvé, ale už počtvrté, jen poprvé s kapelou. Jak se vám tam líbí?

Radimo: Hmmm... který že to je koncert? Hráli jsme tam už s kapelou? Ne, vážně, pro mě to bude premiéra, ale třeba Kato si to už dopředu moc vychvaluje. Už se těším, bude to stát za to.

• Jak funguje Prago Union a Livě band jako parta? Jde jen o hudbu nebo jste kámoši i v osobním životě?

Kato: Hudba je náš osobní život. Love comes first. To mluví za vše, no ne?

Radimo: Vzhledem k tomu, že spolu trávíme víc času než se svými ženami a partnerkami, tak to s tím chozením na pivo moc nepřeháníme. Ale když zkoušíme nebo jsme na tour, tak myslím o společné řádění
není nouze, srandy je kopec a rozhodně bych řekl, že si rozumíme. A výjimky jen potvrzují pravidlo.

• Radimo, nakousl jsi to. Co rodiny, manželky, přítelkyně, potažmo nepřítelkyně? Je to o toleranci a netoleranci?

Kato: Jak řikáš… ;-)

Radimo: Jsem šťastně ženatý, takže pohoda.

• Loni jste vydali novou desku „V Barvách“. Co nám o ní řeknete?

Kato: Jestli myslíš, že je to potřeba, jde o experiment s formou koncepčního alba. Zkoušeli jsme zhudebnit jednotlivé barvy pomocí písniček, jaké obvykle děláváme. Nic, co by nás zrovna charakterizovalo, ale lidé byli zlatí a zdá se, že to nejen vzali, ale se jim to snad i vesměs líbí. To by ale byla otázka spíše na ně.

Radimo: Je to především Katova práce, ovšem tentokrát už s malým přispěním kapely. Muzika pro mě osobně zraje a na téhle desce se mi moc líbí. Texty jsou jako vždy na opakovaný a opakovaný a opakovaný poslech, což je skvělé.

• Aktuálně jste obhájili žánrového Anděla. Co to pro vás znamená?

Kato: Reálně to nic nezmění a to je vlastně dobře. Ale je to hezký, vážíme si toho.

Radimo: Víš, přes veškerou špínu, co kdo na Anděly dnes napříč scénou hází, vnímám alespoň ty žánrové stále jako nejprestižnější hudební cenu u nás, a proto se s veškerou pokorou dmu pýchou, že ho máme doma.

• Pošlete vzkaz vyškovským fanouškům. Pojďte je pozvat!

Kato: Vyškov ví! Bude Řáholec jako vždycky plus další čtyři existence na pódiu, tudíž ještě větší. Co bych povídal, máme tohle město rádi a zatím nás nikdy nezklamalo, takže si nemůžeme dovolit my zklamat Vyškov. Tak doufám, že se uvidíme.

Radimo: Prostě dorazte, bude Řáholec! Hrajeme jak o život, bude průřez celou tvorbou, a když se nebudete stydět, tak Mrak možná pustí i nějaké to 'tu!tu!tu!tu!' !