www.listyjm.cz

Brno, 7. března 2011 - Sportovní rybaření nemá s posedáváním u vody nic společného. Závodní rybolov je rozdělen na přívlač, mušku a plavanou. U přívlače jde o stále se opakující nahazování a přitahování nástrahy, a to buď umělé (imitují pohyb živočicha), nebo mrtvé rybky. „Dalo by se říct, že určitým pohybem s nástrahou usilujeme o vydráždění dravé rybu k záběru. Je to pro mne velmi akční a adrenalinovou záležitostí,“ přiznává český reprezentant Josef Foltýn (44) z Hodonína.

Při závodě se místa losují, a tak se stává, že rybář dostane flek, kde ryby zrovna nejsou a právě zde musí dokázat, jak se s tím popasuje. Nalákat dravce do svého prostoru je pouze jedním z několika nesnadných úkolů.

Při mistrovství světa soupeří čtyřčlenná družstva a jednotlivci. Na řece má každý 20 metrů široký úsek a za sebou asistenta, jenž radí, doporučuje změnu konkrétního místa a podobně. Úspěch zaručuje taktika, správné nástrahy… O výsledku pak rozhoduje počet ulovených ryb, většinou jsou to pstruzi, kteří se hned vrací do vody. „Během tříhodinového závodu jsem nachytal i 70 ryb. Samozřejmě se i mně stalo, že jsem za celé kolo nevytáhl z vody ani jednu,“ krčí rameny vicemistr světa v jednotlivcích Foltýn, jenž byl v roce 2008 vyhlášen nejúspěšnějším sportovcem Hodonína.

„Jelikož závody začínají brzy na jaře a končí skoro na konci roku, tak si rekreačního rybolovu moc neužiji. Pokud to čas dovolí, potom se synem spíše trénujeme. Na jihu Moravy je spousta krásných řek. Na pstruhy jezdíme k řece Jihlavce, tlouště chytáme u Oslavky a na Dyji. Rekreačně chytám nejraději candáty. Poslední měřil 93 centimetrů a vážil 9,1 kilogramů. Candáta a pstruha také občas přinesu domů. Ryby máme rádi na všechny možné způsoby,“ dodává Foltýn.

Petr Podroužek, foto: archiv Josefa Foltýna