Brno, 31. prosince 2020 – Patříte mezi milovníky astronomie? Buďte na začátku roku připraveni! V noci ze soboty 2. ledna na neděli 3. ledna 2021 se můžete podívat na meteorický roj Quadrantid, který patří mezi nejhustší meteorické roje – v ideálním případě lze zahlédnout až několik desítek meteorů („padajících hvězd") za hodinu. Bohužel, jejich letošní návrat poněkud zkazí Měsíc v poslední čtvrti, v jehož svitu zaniknou všechny slabší meteory. I tak by to ale mohla být velmi pěkná podívaná, na níž bude nejlepší výhled v ranních hodinách 3. ledna 2021. Zkusit to však můžete i následující noc.
Quadrantidy jako první popsal ve třicátých letech 19. století Adolphe Quetelet z Bruselské observatoře, mateřské těleso však bylo nalezeno teprve v roce 2003. Na svědomí je má „planetka“ 2003 EH1, jejíž průměr nepřesahuje dva kilometry. Pravděpodobně se přitom jedná o zbytek komety C/1490 Y1, kterou na přelomu let 1490 a 1491 popsali čínští, korejští a japonští astronomové. Těleso se nyní pohybuje po protáhlé dráze, která jej zanáší až k Jupiteru, a naopak přibližuje na vzdálenost pouhých 30 milionů kilometrů k dráze Země, navíc s velkým sklonem k rovině ekliptiky. Řada indicií přitom naznačuje, že se někdy ve druhé polovině 18. století rozpadlo a dalo tak za vznik těm nejnápadnějším Quadrantidám. Proud meziplanetárních částic se totiž v prostoru pohybuje po velmi podobné dráze jako 2003 EH1.
Quadrantidy patří mezi velmi mladé meteorické roje, které do zemské atmosféry vlétají rychlostí kolem 40 kilometrů za sekundu. Proto jsou také aktivní jenom několik málo hodin (na rozdíl od několika dní u takových srpnových Perseid). Vylétat budou z oblasti mezi souhvězdím Herkula, Pastýře a Draka, takže k jejich pozorování musíme vyhledat místo s tmavou oblohou a dobrým výhled především směrem nad východní obzor.
Proč ale Quadrantidy?
Je přece zvykem, že meteorické roje jsou pojmenovány podle souhvězdí, ze kterého jakoby vylétají. Žádné souhvězdí s latinským názvem Quadrans, česky snad Čtvrťák, neexistuje. Anebo, že by přeci jen…? Jejich jméno je pozůstatkem po dnes již nepoužívaném souhvězdí Quadrans Muralis, které se zakreslovalo mezi Herkula, Pastýře a Draka.
Začněme ale popořádku. Valnou část souhvězdí, která nám defilují nad hlavou, kodifikoval před dvěma tisíci roky Klaudios Ptolemaios. Ve svém epochálním díle Almagest se zmiňuje o 48 nebeských seskupeních, jež označujeme za „klasická", a která až na jedno používáme dodnes. Další souhvězdí, ať již v „pustých" prostorách mezi klasickými, nebo na obloze kolem jižního pólu, zavedli tvůrci nejrůznějších astronomických atlasů 17. a 18. století. Chtěli tak zpřehlednit podobu hvězdné oblohy a v mnoha případech se zavděčit i svým mecenášům. Dokonce lze říci, že k dobrému „tónu" každého autora hvězdného atlasu patřívalo zakreslení alespoň jednoho nového obrazce.
Za souhvězdí Chameleóna, Mečouna nebo Létající rybu z jižní oblohy tudíž vděčíme Johannu Bayerovi. Polský hvězdář Johann Hevelius v atlasu z roku 1687 poprvé nakreslil Honicí psy, Ještěrku, Malého lva nebo Lištičku. Vrcholem názvosloví je pak atlas Uranographia Johanna E. Bodeho z počátku 19. století, ve kterém najdeme na stovku souhvězdí! Například Officina Typographica (tj. Tiskařský stroj), Globus Aerostaticus (Horkovzdušný balón) nebo Machina Electrica (Elektrický stroj).
Konkrétně Quadrans Muralis zavedl v roce 11795 francouzský astronom Jerome Lalande, aby tak na věčné časy proslavil tzv. zední kvadrant. Jednalo se vlastně o čtvrtkruhový úhloměr, kterým se měřila úhlová výška hvězdy procházející místním poledníkem.
V roce 1930 ale Eugene Delporte dle zadání Mezinárodní astronomické unie definoval hranice celkem 88 souhvězdí, které se používají dodnes. Při této úřední kodifikaci přitom z různých důvodů zanikla celá řada historických obrazců, včetně Quadrans Muralis. Mezi další „ztráty" patří Loď Argo, které na nebi zabíralo přes 1600 stupňů čtverečních a obsahovalo velké množství jasných hvězd. Právě ono je jediným klasickým souhvězdím z Ptolemaiova soupisu, které bylo vyřazeno.
Souhvězdí Zedního kvadrantu tedy již neexistuje, ale Quadrantidy létají dodnes. Tak co, podíváte se na ně?
Zdroj: Hvězdárna a planetárium Brno
|
Grand Prix se do Brna vrátí už letos v červenci
Čeští vědci a vědkyně objevují hodnotu zapomenuté městské zeleně
Spin-off Masarykovy univerzity míří na trh s diagnostikou pohlavních chorob
Florbalové mistrovství světa mužů 2028 by se mohlo konat v Brně
