"Ústavní soud zrušil veškerá rozhodnutí soudů nižších instancí," řekla Pelcová. Verdikt podle ní odůvodnil tím, že se "farníci o dům deset let řádně a pečlivě starali a že kvůli formální chybě ve smlouvách není fér přijít o majetek".
Společnost katolického domu v Bučovicích se domáhala u Ústavního soudu napravení majetkové křivdy. Napadla rozsudek Nejvyššího soudu a soudů nižších instancí ve věci určení vlastnictví Katolického domu ve městě.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyčetli obecným i nadřízeným soudům nesprávné zhodnocení důkazů, vadné právní posouzení jejich kauzy, neobjektivnost a nezákonnost.
Jádrem sporu byla skutečnost, že v roce 1991 podepsala Společnost katolického domu s městem Bučovice smlouvu o vrácení budovy Katolického domu, později město tento převod nemovitosti zpochybnilo.
Smlouvu obě strany uzavřely vážně a město Bučovice podalo žalobu na určení vlastnictví až poté, co se stěžovatel výše uvedenou smlouvou dlouhodobě řídil a o nabytý dům řádně pečoval.
Rozhodnutí soudů ve své kauze považovali bučovičtí farníci "za politické a nerespektující platné rozhodnutí zastupitelstva města Bučovice z roku 1991, které rozhodlo o vrácení budovy Katolického domu z důvodu odstranění tvrdostí a nezákonností způsobených totalitním režimem".
K základním znakům právního státu musí podle stěžovatele patřit i princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo, jejichž součástí je i respektování dávné právní zásady ,,pacta sunt servanda“, tedy smlouvy je třeba dodržovat.