www.listyjm.cz

Brno, 7. října 2010 (MEDIAFAX) - Ústavní soud zamítl jako nedůvodný návrh Nejvyššího správního soudu, který si stěžoval na nemožnost odvolání se soudců, státních zástupců a exekutorů proti kárným řízením, která jsou proti nim vedena. Ve čtvrtek to řekl generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek.

Ústavní soud se zabýval kárnými řízení poté, když si na zpřísněnou novelu zákona stěžoval soudce z Chomutova. "Rozpor s ústavním pořádkem viděl v tom, že se podle nové právní úpravy rozhoduje v jedné jediné instanci a že proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu není přípustné odvolání," řekl Langášek.

Ústavní soud však v plenárním jednání dospěl k závěru, že obecně právo na odvolání není v ústavním pořádku zakotveno. "Právo na dvouinstančnost řízení je garantováno pouze v trestním řízení," řekl soudce-zpravodaj Miloslav Výborný.

Ústavní soud zároveň řekl, že kárné řízení se soudcem nelze považovat za trestní řízení. "Nemohl proto ani konstatovat jinak, než že právo na odvolání proti rozhodnutí v tomto řízení v ústavním pořádku České republiky výslovně garantováno není," vysvětlil Výborný.

Nová pravidla kárných řízení jsou proti minulé praxi mnohem přísnější. Kárné senáty mohou po novele zákona soudcům, státním zástupcům či exekutorům strhnout na dva roky až třetinu platu, nebo je odvolat z funkce. Aby se zamezilo profesní solidaritě, jsou po novele zákona členy kárných senátů kromě soudců také ostatní zástupci právnických profesí. Před novelou zákona zahajovaly kárná řízení s justičními funkcionáři Vrchní soudy v Olomouci a Praze, postižení se mohli dovolat k Nejvyššímu soudu. Novela zákona proces zjednodušila - prohřešky soudců projednává již jen Nejvyšší správní soud - což ale znamená, že potrestaným soudcům nezbývá v případě nesouhlasu se svým trestem žádná jiná možnost, než podat ústavní stížnost.

Ústavní soud v této souvislosti zároveň připomněl, že není jeho úkolem hodnotit vhodnost přijatého modelu kárného řízení. "Lze sice přitakat navrhovateli, že právo na odvolání proti meritornímu soudnímu rozhodnutí je v českém právním řádu pravidlem s nepříliš četnými výjimkami, ale ani z této skutečnosti však povinnost odvolání zavést vždy dovodit nelze," řekl Výborný.

Ústavní soud se přitom přiklonil k názoru, že samotná jednoinstančnost řízení není způsobilá ovlivnit nezávislost soudní moci. "Ústavní soud nepochyboval ani o tom, že by kárný senát Nejvyššího správního soudu, složený kromě soudců Nejvyššího správního soudu též ze soudců jiných soudů a ze zástupců dalších právnických profesí, nebyl nezávislým a nestranným tribunálem. Právní úprava, jež kárně obviněnému soudci neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu, proto protiústavní není," shrnul Výborný.

Ústavní soud o kauze rozhodoval v patnáctičlenném plénu. Odlišná stanoviska k výroku a odůvodnění zaujali soudci Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Dagmar Lastovecká a Michaela Židlická, kteří by návrhu alespoň zčásti vyhověli, a Jiří Mucha a Jiří Nykodým, podle nichž měl být návrh jako celek z procesních důvodů odmítnut, neboť navrhovateli – Nejvyššímu správnímu soudu – chyběla zcela aktivní procesní legitimace k podání návrhu.