"V oblasti korporátního zdanění existuje dosti významná daňová konkurence, statutární sazby se v OECD v posledních 15 letech téměř univerzálně snižovaly a sazby pod 20 procent již zdaleka nejsou neobvyklé," konstatuje zpráva NERV.
Také by měla být citlivě vnímána daňová zátěž v těch zemích, které se ucházejí o podobné investory jako Česká republika.
Na základě těchto argumentů NERV vyhodnotil, že pro zvýšení DPPO, která je v ČR na 19 procentech, v současnosti téměř není prostor. Ani minimální zvýšení však NERV nedoporučuje, protože například z průzkumu, který provedla Světová banka, plyne, že korporátní daň je jedním ze čtyř faktorů, které nejvíce omezují podnikání.
Prostor však naopak je pro zjednodušení základu pro výpočet této daně a odstranění výjimek, což by přispělo ke zvýšení výnosu z této daně, jejíž podíl na celkových příjmech státního rozpočtu se pohybuje mezi deseti a 15 procenty.
NERV ve své studii totiž poukazuje i na fakt, který již vyplynul z řady zahraničních analýz. "Více než celkové zdanění ekonomickému růstu a zaměstnanosti vadí struktura daní a jejich vlastní konstrukce a výběr než samotný rozsah přerozdělování," stojí ve studii NERV.
Z obecného hlediska NERV dále konstatuje, že struktura daní v Česku se v některých aspektech výrazně odlišuje od daňové struktury, která je na základě dostupné literatury označována za nejméně škodlivou.
Celkové daňové zatížení je sice v porovnání se zeměmi EU nízké, ale z nových členských zemí mělo vyšší daňové zatížení pouze Maďarsko a Slovinsko. "Ostatní země mají daňovou zátěž často výrazně nižší a není třeba připomínat, že ony představují pro ČR významnější daňové konkurenty než země s vysokou daňovou kvótou, ale také se zcela jinými komparativními výhodami," uvádí zpráva.
Skokový růst daňové zátěže, zaměřený zejména na korporátní a další daně, které mají velký dopad na ekonomický růst, by mohl být velmi riskantní. Zejména pokud by Česko přeběhlo země, které mohou sloužit jako alternativní destinace pro zahraniční investory.
Česko se také odlišuje velmi vysokou závislostí na platbách sociálního a zdravotního pojištění. "Vzhledem k řadě charakteristik je lépe je považovat za sociální a zdravotní daň, jejíž podíl na 44,6 procenta na celkových daňových výnosech v případě České republiky je zcela mimořádný," uvádí studie.
Naopak extrémně nízké jsou v Česku majetkové daně. Ačkoli tyto daně mají nízké dopady na ekonomický růst, nejsou v Česku příliš využívány. V oblasti zdanění spotřeby se Česko pohybuje na průměru zemí sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Jako konkrétní opatření navrhuje NERV zrušit danění superhrubé mzdy a upravit nominální sazbu daně z příjmu fyzických osob, aby klesla daňová degrese. Zároveň by měl být snížen počet daňových výjimek.
U úroků by měl být daněn pouze reálný úrokový výnos, nikoli nominální. Od tohoto opatření si NERV slibuje podporu úspor.
Zvýšit by se měly majetkové daně, které minimálně poškozují růst. Naopak snížit by se měly daně, které růst poškozují nejvíce. Jelikož je Česko průmyslová země, měli bychom postupovat velmi obezřetně, pokud jde o ekologické daně a emisní povolenky.
NERV také vytýká vysoké zdanění práce. Podle údajů OECD z roku 2009 patří Česko s 41,9 procenta mezi země s nejvyšším zdaněním práce (rozdíl mezi náklady práce a čistou mzdou) v této organizaci. Podíl zdravotní a sociální daně na tomto zdanění patří spolu s Francií k těm zcela nejvyšším.
Toto nastavení systému na vysoké zdanění práce nepřispívá rozvoji zaměstnanosti ani udržení pracovních míst. Častá argumentace o celkových nízkých nákladech na zaměstnance ve srovnání se zeměmi eurozóny podle NERV není podstatná. Zejména ne pro exportní ekonomiku do značné míry stojící na zpracovatelském průmyslu.
Průměrné mzdové náklady jsou totiž ve spoustě zemí, do nichž v uplynulých deseti letech odplynula spousta českých pracovních příležitostí, výrazně nižší. Zatímco v ČR v roce 2008 činily hodinové náklady na produkčního dělníka ve zpracovatelském průmyslu 10,35 dolaru (USD), v Portugalsku to bylo 9,83 USD a v Polsku například 8,26 USD. Dalším příkladem je Rumunsko, do něhož za poslední roky z Česka odešlo několik velkých firem, například AEES Stříbro.
|
