Brno, 9. listopadu 2011 - Badmintonista Petr Koukal (25) předvedl divákům v Brně, přesně rok po diagnostice rakoviny, svůj dosud nejlepší výkon mezi světovými hráči. Nestačil až ve finále na Poláka Przemyslawa Wachu. S takovými výsledky může Koukal pomýšlet na olympiádu v Londýně 2012. Kvalifikace se totiž uzavírá až v dubnu.

Na jih Moravy přijel nejlepší český badmintonista ve světovém žebříčku (67. pozice) po neúspěchu v Brazílii bez energie. Naštěstí byl prvním Koukalovým soupeřem Fin Ville Lang.
- V Brně jste mnohé překvapil, jakým jste najednou šoumenem…
Takové uvolnění mi nyní pomáhá. S Langem se dobře známe, takže naše vzájemné zápasy nepostrádají nějakou tu hereckou etudu. Navíc s ním nemohu hrát od začátku naplno, protože by mě zničil.
- Jenže to vaše utkání připomínalo spíše šachy. Pět vteřin hry a minuta odpočinku.
(smích) To máte pravdu. Jenže nejsem na tom ještě fyzicky dobře. V těle zůstávají chemické látky po chemoterapii prý i tři roky. Dříve jsem mohl běhat do aleluja, dnes musím hru tvořit. I proto přestávky natahuji, abych se měl čas dát do kupy. Volnějšímu tempu se Lang naštěstí přizpůsobuje. Nakonec délky přestávek záleží hodně na rozhodčím.
- Ta byla tentokrát ale hodně benevolentní.
To ano. Jindy bych za poklepání na soupeřovo rameno přes síť dostal kartu. Snažím se odhadnout, kde jsou jaké hranice. Je to také část strategie.
- S Langem jste začali hrát prakticky až v rozhodujícím a vyrovnaném setu. To už každému z vás chybělo ke konci zápasu šest sedm vítězných úderů.
Do té doby to byla oťukávaná. Snažím se ho během toho nahlodat, aby nevěděl, co ode mě může vlastně očekávat. Ale i Lang hrál „svoji hru“. Tvrdil mi třeba zezačátku, že mi rozhodčí zatím nadržuje. Je to prostě taktika.
- Jak se na vaše excesy tváří přítelkyně Lucie Šilhánová?
Na rádiu Evropě 2 je vedle Mareše a Hezuckého na podobné výstřelky zvyklá. Takže zatím to jde (úsměv).
Autor a foto: Petr Podroužek