Brno, 2. února 2011 - Představovat populárního zpěváka Václava Neckáře by bylo nošením dříví do lesa. My jsme jej ovšem zastihli při netradiční příležitosti – ne na pódiu, ne za mikrofonem, ale s tužkou v ruce při autogramiádě! Na konci loňského roku totiž společně s bratrem Janem a editorem Janem Hlaváčem v Brně čtenářům představil svou novou knihu Cesta do mé paměti.
„K jižní Moravě mám velice dobrý vztah, mám tady spoustu kamarádek, které mají sklípky, a za kterými velmi rád jezdím. Jinak je pro mě Brno spojeno především s koncertováním, mockrát jsem hrál na „Stadecu“, i letos na jaře jsme v Brně vystupovali s Bacilama,“ říká hned na úvod Václav Neckář.
Zpěvák přiznává, že práce na knize nebyla jeho úplně nová zkušenost s psaním. „Už na gymnáziu v Ústí nad Labem jsme založili školní časopis, kde jsem působil jako sportovní a kulturní redaktor,“ podotýká Václav Neckář a hned to „schytává“ od bratra Jana. „Vašek měl být spíš sportovní komentátor! On měl v dětství takové tendence, všechny přenosy v televizi komentoval,“ dává se smíchem k dobru historku z dávných časů.
Na nové knize spolupracovalo několik lidí. „Velkou zásluhu na knize má editor Honza Hlaváč, který měl přesvědčivý hlas vypravěče a přesvědčil nás, protože máme z minulosti i špatné zkušenosti. Asi před pěti lety vyšla kniha, která nebyla autorizovaná bratrem a byly tam vyloženě věci, které byly bratrovi vkládány do úst. Vašek byl od té doby skeptický vůči jakémukoli materiálu, který o něm vyšel. Ale řekli jsme si, že Vladimír Vlasák (spoluautor knihy, pozn. red.), je slušný člověk, kterému můžeme věřit a který nás zná. Navíc je spousta věci, které nikdy nebyly o Vaškovi publikovány, takže by kniha mohla být pro čtenáře zajímavá,“ vysvětluje okolnosti vzniku knihy Jan Neckář.
A proč se jmenuje právě Cesta do mé paměti? „Václav je proslulý svou fenomenální pamětí, která ukládá všechna data a detaily a po tom, co se mu přihodilo (v roce 2002 postihla zpěváka mozková mrtvice; po dlouhé rekonvalescenci se naštěstí vrátil na koncertní pódia, pozn. red.), v paměti lovil a vzpomínal na všechno, co je v té knize obsaženo,“ říká Jan Hlaváč. „Ona ta cesta do paměti ale není pro bráchu neznámou, pohybuje se na ní velmi jistě, tak jako na cestách po republice. My nepotřebujeme GPS, on přesně ví, jak a jakou zkratkou se dostaneme do cíle . Má rainmanovskou paměť!“ potvrzuje Václavův bratr Jan.
Málokdo ví, že Václav Neckář chtěl být původně operním zpěvákem. „Já jsem začal zpívat přímo na jevišti, bylo to v Ústecké opeře, kde působila naše maminka. V roce 1953 připravoval dirigent Viktor Málek Verdiho operu Othello a tam je dětský sbor. Tehdy v Ústí dětský sbor neměli, tak jsem ho celý zpíval sám, a od té doby jsem sólistou,“ přibližuje Václav Neckář klíčový moment, který rozhodl o jeho kariéře zpěváka.
Václav Neckář, který odmalička vyrůstal na pódiu, prý nikdy netrpěl trémou. „Jen jednou, když jsem poprvé zpíval na zájezdu v Mostě v divadle a přišel se na mě podívat táta. To jsem nezazpíval ani tón,“ usmívá se zpěvák.
Oba bratři se shodují, že na jižní Moravě rozhodně nemívají vlažné přijetí. Čím víc na východ od Prahy vystupují, tím vřelejší publikum prý mají! Navíc bez hudby by si život představit nedokázali. „Hudba je náš smysl života, s muzikou se probouzíme i jdeme spát, někdy se mi o ní i zdá,“ směje se Jan Neckář.
„I když nezapomínáme, že i ticho léčí,“ dodává Václav Neckář.
Kryštof Turek, foto: archiv Knihy Dobrovský, J. Šilboch a V. Khuebach
|
Grand Prix se do Brna vrátí už letos v červenci
Čeští vědci a vědkyně objevují hodnotu zapomenuté městské zeleně
Spin-off Masarykovy univerzity míří na trh s diagnostikou pohlavních chorob
Florbalové mistrovství světa mužů 2028 by se mohlo konat v Brně
