www.listyjm.cz

Pane hejtmane, co děláte pro záchranu Ondráše?
Co zamýšlí kraj s objekty, které zůstaly po zrušení pohraničních kontrol?
Zrušení Úrazové nemocnice v Brně… Dá se s tím vůbec ještě něco dělat?

První rozhovor s prvním mužem Jihomoravského kraje ing. Stanislavem Juránkem v prvním čísle nových Listů jižní Moravy bude věnován třem problémům, o kterých se v současné době nejvíc hovoří.

K aktuálním problémům patří bezesporu otázka zrušení Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Na pořadu dne jsou i plány kraje s bývalými celnicemi, které nejsou vždy v nejlepším stavu a často jsou umístěny na odlehlých místech. A pozornost si jistě zaslouží i téma, které se významně dotklo veřejnosti, a tím je zrušení Úrazové nemocnice v Brně.

Pane hejtmane, co děláte pro záchranu Ondráše?

Vojenský umělecký soubor Ondráš vlastní lidové kroje nejen z Moravy, ale i z Chodska a z dalších regionů. I když má sídlo v našem kraji, reprezentuje celou Českou republiku. Při záchraně Ondráše jsem proto usiloval především o to, aby se každoroční příspěvek pro jeho činnost našel ve státním rozpočtu.
Ale nejdříve bylo třeba rychle vyřešit aktuální situaci. Po jednání na Ministerstvu obrany ČR se mi podařil první krok – ministryně obrany rozhodla svým rozkazem, že Ondráš se ruší až k 30. červnu 2009, nikoliv tedy už nyní, jak znělo původní rozhodnutí.
Teď ale musí následovat druhý krok. Je třeba dosáhnout, aby při schvalování státního rozpočtu na rok 2009 byla v resortu obrany nebo kultury vyčleněna jasná položka na činnost souboru Ondráš od 1. července 2009 a bylo tak zajištěno jeho fungování pod jakoukoliv organizační složkou státu. Teprve v případě, že by se to nepodařilo, přistoupili bychom k poslední možnosti, a tou je působení souboru v rámci rozpočtu Jihomoravského kraje. V návrhu krajského rozpočtu se proto bude pamatovat na rezervu 12 až 13 miliónů korun na činnost souboru Ondráš ve druhém pololetí roku 2009, a to na úkor investic v příštím roce.

Co zamýšlí kraj s objekty, které zůstaly po zrušení pohraničních kontrol?

Máme zájem o devět přechodů a počítáme s tím, že do nich budeme investovat. V objektech v Mikulově a ve Vratěníně na Znojemsku by mohli sídlit záchranáři. Hlavně v oblasti kolem Vratěnína jim totiž stanoviště chybí a k některým nemocným se zatím nedostanou do patnácti minut, jak jim to ukládá zákon. Navíc by výjezdová stanoviště měla působit nejen pro území Jihomoravského kraje, ale i Dolního Rakouska, kde také nemají tuto službu dobře pokrytou.
Dalších sedm budov využijí většinou příspěvkové organizace Jihomoravského kraje. Rozhodně nechceme na tyto objekty dlouhodobě doplácet. Jen ostraha prázdných budov přijde na 21 miliónů korun ročně a dalších sedm miliónů bude muset kraj vbrzku vynaložit na drobné stavební úpravy, jimiž by se odstranily překážky v provozu. Počítáme s tím, že další opravy budou stát nejspíš desítky miliónů, ale přesto o bývalé celnice stojíme. Možnost rozvoje území, které bylo dlouho mrtvé, ve kterém se pohybovali jenom pohraničníci, je pro nás velikou výzvou.

Zrušení Úrazové nemocnice v Brně… Dá se s tím vůbec ještě něco dělat?

Kompetence jsou dané tak, že o budoucnosti Úrazové nemocnice v Brně může rozhodovat pouze ministerstvo zdravotnictví – a s tímto faktem nikdo nic nenadělá. Ministerstvo má pravomoc rozhodnout kdykoliv a třeba jen jediným „škrtnutím pera“. Proto jsem se rozhodl pro vyjednávání – bez velkých efektů, bez přítomnosti novinářů, klidné a vytrvalé. A to není snadné. Snažím se vyjednat nejlepší dosažitelné řešení, které lze shrnout do tří bodů, jež jsem také deklaroval při setkání se zaměstnanci nemocnice. Prvním z mých cílů je zachování týmu lékařů a personálu nemocnice, zabránit tomu, aby byl tým rozdělen. Za druhé, jestliže musí k přesunu dojít (a to je, jak jsem poznal, fakt a nezvratné rozhodnutí ministerstva), pak ať jde o přesun pod „jednu střechu“, do jedné budovy. Dalším mým požadavkem je, že ke stěhování nesmí dojít dříve, než budou tyto prostory připraveny. Jako hejtman prostě nemohu udělat a vyjednat víc – nemám kompetenci zrušit rozhodnutí ministerstva.
Při debatě se zaměstnanci nemocnice jsem se přesvědčil, že také oni vnímají své působení ve stávající budově jako provizórium a uvědomují si její nevyhovující stav, vyžadující nákladnou rekonstrukci. To znamená, že vědí, že ani eventuální převedení nemocnice pod město Brno, o kterém se hodně mluví, nepředstavuje žádnou dlouhodobou perspektivu. Městský rozpočet, právě tak jako krajský, prostě nemůže zajistit rozvoj nemocnice této velikosti a tohoto typu. Jestliže ministerstvo zdravotnictví naplní svůj slib daný letos v červnu, tedy že dojde k přesunu pracovníků stávající Úrazové nemocnice do jedné budovy v areálu bohunické nemocnice, budu za daných možností toto řešení považovat za nejlepší.