www.listyjm.cz

„Mám Brno ráda. Opravdu, cítím se tu jako doma, ačkoli jsem tu jen krátkou dobu. Je mnohem příjemnější než Praha, kde je stejná spousta turistů jako třeba ve Florencii. Taková místa nejsou k životu. Brno je něco jiného. Je to kulturní město, ale přijatelnějších rozměrů. Navíc lidé, kteří v něm žijí, jsou nápadně podobní obyvatelům severní Itálie. Mají stejný temperament, jsou srdeční, pohodoví. Chtěla bych v budoucnu něco udělat pro to, aby se u nás v Itálii o vaší zemi, o její minulosti a současnosti něco vědělo. Zatím u nás o České republice většinou nemají ani tušení, dokonce ani nevědí, že už neexistuje Československo.“

Takové jsou postřehy jednadvacetileté Italky z obce Fabrica di Roma nedaleko Viterba, která v březnu absolvovala svoji měsíční úřednickou stáž na Krajském úřadu Jihomoravského kraje. Celou dobu tu pracovala v odboru vnějších vztahů, který je prostředníkem kraje v kontaktu s partnerskými regiony v zahraničí. Posílala maily v italštině, angličtině i francouzštině, a soudě podle jejího vyprávění, cítila se tu jako mezi svými.

 Do Brna se studentka slavistiky (ruština, čeština) na univerzitě v Pise dostala díky spolupráci Jihomoravského kraje s Toskánskem. „Můj učitel na univerzitě řekl, že už mluvím docela dobře česky a že mne na stipendium do Jihomoravského kraje vybral. Nelituji. Teď už vím, že stojí za to poznat vaši zemi. Už jako malé děvče jsem měla z fotografií a knížek pocit, že „Bohemia“ je země plná parků a lesů, taková zeleninová – promiňte, spíš zelená? Teď vidím, že stejná je i Moravia, ačkoli jsem přijela v době, kdy jsou stromy ještě holé,“ vypráví stážistka, která ještě přesně neví, na jakou životní dráhu se dá.

Původně chtěla léčit děti trpící duševními nemocemi, ale nakonec si vybrala studium jazyků. Na slavistice se nejprve rozhodla pro ruštinu, čeština měla být něčím navíc – podobným slovanským jazykem některé malé země. „Moc podobný však ruštině není. „Vždyť ruské zabyť znamená v češtině zapomenout – to forget – zatímco české stejně znějící zabít znamená prostě zabít – to kill,“ pomáhá si sympatická dívka angličtinou, která, spolu s řečí země galského kohouta, patří k její jazykové výbavě.
Dne 19. března přijal Cecilii Fabris hejtman Michal Hašek a předal jí pamětní diplom s poděkováním za podíl na prohlubování spolupráce mezi Toskánskem a Jihomoravským krajem.