Kunštát, 13. června 2017 - Titul Mistra tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje v roce 2017 byl udělen Jiřímu Danzingerovi z Olešnice na Moravě a Františku Jochovi ze Strážnice za tradiční modrotisk a Ivo Nimrichterovi z Bukovan u Kyjova za černou hrnčinu ze Slovácka. Ocenění jim v Kunštátě v sobotu 10. června slavnostně předal hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek v rámci Svátků řemesel.
Všichni tři výrobci jsou již také oceněni celostátním titulem Nositel tradice lidových řemesel. Titul je spojen s finančním darem Jihomoravského kraje, který v letošním roce činí 10 000 Kč a s pamětní bronzovou plaketou z dílny akademického sochaře Miroslava Kováříka.
„Tento titul byl zřízen jako forma veřejného uznání a podpory lidem, kteří dokonale ovládají znalosti a dovednosti tradiční rukodělné výroby a kvalifikovaně je prezentují. Uděluje se pouze v těch oborech výroby, které jsou zásadním způsobem ohroženy nebo jim hrozí zánik. Věřím, že nejen titul, ale zejména jeho držitelé budou inspirací pro mladou generaci, aby se dále snažila tato dnes již tak vzácná řemesla a dovednosti udržovat,“ řekl hejtman Bohumil Šimek.
Jiří Danzinger, Olešnice na Moravě - tradiční modrotisk
Barvení a tisk plátna má v rodině Jiřího Danzingera po několik generací starou historii. Barvířem byl již jeho pradědeček a stejně tak i dědeček a otec. Rodinná dílna je připomínána již v polovině 19. století. Řemeslu tiskaře se vyučil ve Školském ústavu lidové umělecké výroby v Praze, praktické zkušenosti pak sbíral v domácí dílně pod dohledem svého otce. Barvírna se mu ostatně stala celoživotním osudem. Nejprve zde pracoval jako zaměstnanec Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), poté, co mu byla dílna v 90. letech 20. století navrácena, jako živnostník. Do práce se postupně zapojila celá rodina; syn, pokračovatel rodinné tradice, se vyučil tiskařem a výrobní proces si osvojila i manželka Jaroslava. Ta společně s dcerou Andreou začala z modrotiskové metráže šít nejrůznější bytové doplňky, hračky a suvenýry, které je dnes možné zakoupit v malé prodejně přímo v dílně.
Danzingerovi dodržují tradiční postup výroby modrotisku: bavlněné či lněné plátno barví indigem a vzory tisknou ručně původními formami. Formy pro tisk používají jednak historické, zděděné po předcích, a dále formy vyrobené podle návrhů výtvarníků Ústředí lidové umělecké výroby. Danzingerovi si zakládají na dodržování tradičních výrobních postupů při výrobě modrotisku a precizním zpracování. Současná nabídka rodinné dílny Danzingerových se zdaleka neomezuje pouze na výrobu metráže a šití výrobků. Součástí dílny je malé muzeum s ukázkou technologie a výrobních nástrojů, kde může návštěvník zjistit celou řadu zajímavých informací. Historii této textilní techniky se věnuje expozice, v níž se uplatnily i cenné rodinné památky. Mimo to můžeme vidět práci pana Danzingera na celé řadě řemeslnických prezentací, speciálních akcí muzeí a na souborných výstavách. V roce 2002 byl panu Jiřímu Danzingerovi udělen celostátní titul „Nositel tradice lidových řemesel“.
Ivo Nimrichter, Bukovany u Kyjova - Černá hrnčina ze Slovácka
Ivo Nimrichter se věnuje keramice dlouhá desetiletí. Velký vliv na jeho život mělo seznámení se ždánickým keramikem Ladislavem Znojem, na jeho radu a podle jeho dokumentace si postavil pec na černou hrnčinu tzv. kaselku a obnovil výrobu tradiční zakuřované keramiky, která se používala v domácnostech na uchovávání mléka, povidel či vody. Tato keramika se neglazovala, povrchová úprava se prováděla tzv. zakuřováním v závěrečné fázi výpalu. Keramika měla smolně černou barvu narušovanou pouze lesklými spirálami, které zůstávaly po hlazení povrchu křesaným oblázkem do vyschlého střepu nádoby. Tvarově navazuje na tradiční druhy keramiky od hrnců, džbánů, čepáků, zásobnic různých velikostí až po moderní vázy, svícny či poháry.
Vyrábět zakuřovanou keramiku naučil pan Ivo Nimrichter iÂÂ svého syna Iva, vyučeného hrnčíře, který pokračuje dále v rodinné tradici. Své výrobky prezentuje především v prodejnách tradičních řemesel. Další prodej jeho výrobků probíhá na různých trzích a řemeslných jarmarcích, kterých se již spíše účastní jeho syn. Pan Nimrichter se také účastní různých předváděcích akcí řemesel v muzeích. V roce 2002 byl panu Ivo Nimrichterovi udělen celostátní titul „Nositel tradice lidových řemesel“.
František Joch, Strážnice - tradiční modrotisk
František Joch je v pořadí třetí z generace strážnických modrotiskařů z rodu Jochů. Do otcovy dílny nastupuje před vojenskou službou (1958-1960), kde již předtím trávil svá učňovská léta. V roce 1974 se ujímá také vedení dílny. Protože v tomto období byl poměrně velký zájem o strážnický modrotisk, vybudovalo Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) ve Strážnici novou moderní dílnu s prodejnou Krásná jizba. Zde pracoval František Joch ve funkci vedoucího dílny až do r. 1993, kdy dílnu se svým bratrem Sávou zprivatizovali. Díky nim v r. 1994 zahájila svou činnost firma ARIMO, s. r. o., s rakouskou finanční účastí. Současná modrotisková výroba vychází z barvířské tradice drobných venkovských dílen. Jedna z nejdůležitějších prací, tak jako před 100 lety, se tady dělá ručně. František Joch zajistil kontinuitu v provozu modrotiskařské dílny. Společnost ARIMO nyní vede jeho neteř Jitka Binderová. Své znalosti a dovednosti předal současnému zaměstnanci modrotiskové dílny Janu Mičkovi, který je schopen v jeho práci dále samostatně pokračovat. Po zániku ÚLUV musela firma Arimo začít hledat nové odběratele.
Většina výrobků zůstává v tuzemsku, vyváží se, ale také do Rakouska, Německa a USA. Na řadě míst u nás můžeme zakoupit výrobky z modrotisku – od metráže přes ubrusy, prostírání, polštáře, zástěry, drobné předměty (např. jehelníčky, voňavé sáčky, novoročenky) až po hračky a další. Firma má svoji podnikovou prodejnu v sídle firmy ve Strážnici a snaží se prodávat také prostřednictvím internetových obchodů. Další propagace modrotiskové tvorby probíhá na různých trzích a řemeslných jarmarcích po celé České republice. Panu Františkovi Jochovi byl celostátní titul „Nositel tradice lidových řemesel“ udělen v roce 2004 v oboru tradiční modrotisk.
Zdroj a foto: JMK