www.listyjm.cz

Brno, 24. srpna 2012 - Pan Bohumil Šikula a paní Božena Kozumplíková se letos stali vůbec prvními Mistry tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje. Oba ocenění řemeslo zdědili po předcích a stali se za roky své práce v oboru opravdovými živými legendami.

Ruční výroba z přírodních materiálů se během uplynulých sto let změnila jen neznatelně a výrobky pana Šikuly a paní Kozumplíkové v sobě dodnes nesou připomínku starých časů.



Bohumil Šikula z Kyjova, zpracování dřeva - bednář
Narodil se v Ostravě–Přívoze v řemeslnické rodině. Maminka byla vyučená švadlena, tatínek bednář. Rodiče se seznámili v Bulharsku, kde tatínek pracoval jako bednář v pivovaru. V roce 1938 se rodiče z Bulharska odstěhovali do Kyjova, kde si otec založil bednářskou dílnu, ve které mu odmalička pomáhal jeho syn Bohumil. Topil, nabíral hoblovačky a pomáhal při ohýbání sudů. Tak se seznamoval s bednářským řemeslem. Po ukončení základní školní docházky odešel v roce 1958 do učení do Odborného učiliště bednářského v Plzni, kde se učil pro Vinařské závody Bzenec. Učiliště absolvoval v roce 1961 s vyznamenáním a ihned nastoupil do Vinařských závodů ve Bzenci do oddělení údržby sudů, kde opravoval a udržoval v provozu ležácké a transportní sudy, a na vinobraní připravoval či vyráběl dřevěné škopky na sběr hroznů. Ve vinařských závodech pracoval do roku 1992, kdy odchází a zakládá si živnost v Kyjově. Pracuje v dílně, kterou si vybudoval v 70. letech 20. století ve dvoře svého domu. V roce 2005 odchází do starobního důchodu, ale ve své živnosti pokračuje dosud. Vyrábí různé druhy bednářských výrobků, které zpracovává tradičním výrobním postupem. Sortiment jeho výrobků je široký od sudů, přes škopky, vědra, štandlíky, putny, kádě, dížky či dřevěné vany. Nejčastějším výrobkem však zůstávají sudy různých objemů, podle požadavků zákazníka. Své umění ukazuje veřejnosti na různých prezentacích v muzeích nebo na jarmarku v rámci národopisného festivalu Slovácký rok v Kyjově.

Pan Bohumil Šikula a paní Růžena Kozumplíková s vnučkou Lenkou

Růžena Kozumplíková z Blatnice pod Svatým Antonínkem – pletení z orobince
Narodila se v Blatnici pod Svatým Antonínkem, v obci s rohožkářskou tradicí. Výrobě rohoží z orobince se věnovali obyvatelé obce v zimních měsících formou podomácké výroby a své výrobky buď sami prodávali jako podomní obchodníci nebo je odprodávali překupníkům. V létě se živili prací na polích a vinohradech nebo odcházeli za prací mimo obec. Růžena Kozumplíková se sice vyučila kadeřnicí, ale výrobě rohoží a tašek se věnovala odmalička, neboť musela pomáhat rodičům. Po vzniku Ústředí lidové umělecké výroby absolvovala v roce 1960 kurz pletení z orobince a získala osvědčení o odborné způsobilosti pracovníka ÚLUV. Největší učitelkou jí však byla její matka, paní Kateřina Kúdelová, která získala titul Mistr lidové umělecké výroby ÚLUV.  Paní Kozumplíková se nejprve pletení věnovala pouze sezónně, ale postupně se stala zaměstnankyní ÚLUV, kde nacházela odbyt pro své výrobky. Ty vyráběla z materiálu zpracovaného z vlastní sklizně z blízkých i vzdálenějších rybníků. S přibývajícími problémy se získáváním kvalitního orobince postupně jednotlivé výrobkyně v činnosti ustávaly nebo zemřely a v současnosti je paní Kozumplíková jedinou, která v místní tradici pokračuje. Své znalosti předala dál své dceři Marii Kytlicové i synovi Josefovi, který zajišťuje materiál, ale především své vnučce Lence Kytlicové, jež se stala pokračovatelkou rodinné tradice, kterou založil její prapradědeček ve druhé polovině 19. století. Mimo tradiční rohože paní Kozumplíková vyrábí různé ošatky, tašky, sotúrky, prostírky, podložky a dekorační předměty podle vzorů, které se naučila od své matky. Své umění předvádí v různých muzeích na Moravě i Slovensku a je pravidelnou účastnicí jarmarků v rámci Horňáckých slavností.