Anatomové v Praze mají situaci lehčí. "Máme tolik těl, kolik potřebujeme," tvrdí přednosta anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Miloš Grim. Přiznává, že to stojí mnoho práce a osvěty. "Snažíme se to vysvětlovat, pravidelně připravujeme například ekumenické bohoslužby, při nichž vyjadřujeme úctu dárcům," podotkl. Účastní se jich padagogové, medici, ale i příbuzní dárců či ti, kteří se rozhodli své tělo po smrti medikům poskytnout.
V Brně zase dárcům odhalili pamětní desku. Na ní připomínají latinský citát Mrtví učí živé. "Lidé to vnímají pozitivně a berou to tak, že opravdu přispívají k výchově mladé generace lékařů," upozornil Dubový. S úctou přistupují k dárcům i v Olomouci. "Každý rok zaregistrujeme asi dvanáct nových dárců různých věkových kategorií. V současnosti máme zhruba 300 podepsaných dárcovských smluv, upřesnila Bezdíčková. Paradoxně tělo darovávají spíše lidé působící mimo obor zdravotnictví.
Těla zemřelých jsou pro výuku budoucích lékařů nezbytná. "Studenti se musejí seznámit s variabilitou stavby lidského těla, s níž se setkají v praxi. Znalosti z učebnic a atlasů rozhodně nestačí," míní Dubový.
Podle zákona mohou zdravotnická zařízení těla, k nimž se do 96 hodin pozůstalí nepřihlásí, poskytnout k výuce. V prxi se tak děje málokdy.