www.listyjm.cz

Brno, 8. června 2011 (MEDIAFAX) - ÚS zrušil rozsudky soudů nižších stupňů, které zamítly žalobu dvou firem na stát za prodej majetku, na který byl podaný restituční nárok. Stát jednal v rozporu se zákonem, ale soudy nesprávně uznaly jeho námitku na promlčení žalovaného nároku, informoval ve středu soudce Vojen Güttler.

Ústavní soud rozhodoval o stížnosti na konci května. ÚS zrušil rozsudky Nejvyššího soudu z května 2009, Vrchního soudu v Praze ze srpna 2007 a Městského soudu v Praze z března 2006. "Bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelek, garantované Listinou základních práv a svobod. Stát porušil zákon o velké privatizaci, neboť převedl na právního předchůdce stěžovatelek movitý i nemovitý majetek i přesto, že na něj byl vznesen restituční nárok a nebylo o něm negativně rozhodnuto," vysvětlil Güttler.

Městský soud v Praze žalobu firem Passerinvest Group a PSJ Invest na stát zamítl z důvodu promlčení. Následně mu dal za pravdu i Vrchní soud v Praze. Dovolání stěžovatelek zamítl jako nedůvodné také Nejvyšší soud.
Stát prostřednictvím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci (FNM ČR) v září roku 1992 prodal právnímu předchůdci stěžovatelek v rámci tzv. velké privatizace movitý a nemovitý majetek státního podniku Pražská stavební obnova. Předmětem kupní smlouvy byl i převod vlastnického práva k původnímu pozemku v Michli. Na část tohoto pozemku byl však už o rok dříve podaný restituční nárok.

A právě tím vznikla právnímu předchůdci stěžovatelek škoda. V roce 2000 totiž Obvodní soud pro Prahu 4 a následně v roce 2001 Městský soud v Praze uznal restituční nárok a zadal Pražské stavební obnově jakožto osobě povinné vydat pozemek osobám oprávněným, přičemž část pozemků byla už ve vlastnictví právě předchůdců stěžovatelek. Ty si případ od předchůdců převzaly v roce 2005 skrz postoupení pohledávky.

Vzniklou škodu v celkové výši téměř 3,7 milionu korun, jejíž podstatnou část tvořila kupní cena 2 220 000 korun, vynaložená na opětovné nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům, chtěli původní žalovatelé a později stěžovatelky soudně vymoct po FNM ČR, respektive po Ministerstvu financí ČR.

Původně žalovaný FNM ČR a následně MF ČR nárok neuznalo a uplatnilo námitku promlčení žalovaného nároku, protože právní předchůdci stěžovatelek požadovali zaplatit škodu až v roce 2003, čili více než 10 let po uzavření kupní smlouvy. A soudy nižních stupňů jejich námitku uznaly.

Ústavní soud se však s rozhodnutím soudů nižších stupňů neztotožnil. "Právní předchůdci stěžovatelek se dozvěděli o existenci uplatněného restitučního nároku, respektive o tom, že bylo pravomocně rozhodnuto o vydání jimi privatizovaných pozemků oprávněným osobám, až v červnu roku 2002. Na rozdíl od státu, který od samého počátku jednal v rozporu se zákonem, ačkoliv o uplatněném restitučním nároku na privatizované pozemky z úřední povinnosti věděl," uvedl Güttler.

Podle něj soudy nižších stupňů nerozhodly správně. "Akceptovaly námitku promlčení vznesenou státem, který porušil zákon, čímž vznikla stěžovatelkám škoda. Stát nedostál své povinnosti jednat tak, aby sám nezasahoval do základních práv jednotlivců, a naopak vznesl nemravnou námitku o promlčení," sdělil Güttler.

Stěžovatelky podle Güttlera bezdůvodně utrpěly ke své újmě škodu vyvolanou státem, čímž byl jejich majetek významným způsobem a bez právně obhajitelného důvodu zkrácen. Proto ÚS shledal stížnost jako důvodnou a rozsudky nižních soudů zrušil.