Autoři porovnávali výkonnost penzijních fondů v posledním desetiletí v ČR, Bulharsku, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Podle výsledků studie reálné zhodnocení úspor (tzn. při zohlednění inflace) v českých penzijních fondech za posledních patnáct let nikdy nepřesáhlo čtyři procenta, ve většině let se pohybovalo kolem nuly a v letech 1998, 2001 a 2008 bylo dokonce záporné, popisuje Právo.
Neuspokojivé výsledky českých penzijních fondů vyplývají podle autorů studie především ze dvou faktorů. „Prvním problémem je forma regulace fondů − jejich povinnost vykazovat každoroční kladné nominální výnosy, což je vede k mimořádně konzervativní investiční strategii a investicím buď do krátkodobých instrumentů s malými výnosy, nebo do dluhopisů, které dohromady tvořily 92 procent veškerých investovaných prostředků,“ cituje Právo z analýzy. Tak vysoký podíl investic do dluhopisů nemá žádná jiná země OECD.
Druhým kamenem úrazu je podle autorů „nedostatečná právní forma penzijních fondů, která jim umožňuje zvyšovat náklady pomocí netransparentní regulace poplatků a odměn, jež fondy účtují klientům“, píše Právo.