Pohansko, 22. prosince 2025 – Archeologové postupně odkrývají rozsah pevnostní linie jednoho z nejznámějších sídel velké Moravy – Pohanska na dnešním Břeclavsku. Hradba byla široká úctyhodných 6 až 6,5 metrů a část z ní se dochovala. Nyní archeologové patrně identifikovali polohu jedné z bran, která stála hned vedle loveckého zámečku, který zde na přelomu 18. a 19. století postavili Lichtenštejnové. Jedná se o překvapivé zjištění, protože dosud odborníci očekávali, že tato část opevnění byla právě v souvislosti s budováním zámečku zcela zničena. Vyplývá to z výzkumu expertů, zapojených do projektu RES-HUM.
Fortifikační systém velkomoravského Pohanska u Břeclavi patří ve střední Evropě k nejlépe prozkoumaným a kompletně zpracovaným, přesto aktuální výzkum přináší nové nečekané poznatky. Archeologové na místě pracují v podstatě nepřetržitě od 50. let minulého století. Opevněná část Pohanska měla plochu 28 hektarů a délka hradby kolem dvou kilometrů. V posledních letech se odborníci zaměřili na jihozápadní úsek hradeb, který byl dosud opomíjen. „V tomto prostoru jsme očekávali, že se nic nezachovalo, ale nové metody nám ukázaly, že všechno není ztraceno,“ uvedl Petr Dresler z Ústavu archeologie a muzeologie FF Masarykovy univerzity v Brně.
Jihozápadní úsek opevnění patří mezi nejvíce poškozené. Původní hradba byla snížena a zplanýrována, přičemž na některých místech došlo k jejímu úplnému odstranění. Archeologové díky systematické práci ale znají původní podobu opevnění. Hradba byla široká 6 až 6,5 m, měla základový dřevěný rošt, čelní kamennou zeď, týlní dřevěnou stěnu a hlinito-jílovitý násep, kterým procházely spojovací kleštiny z čelní zdi do týlní dřevěné stěny. Výška hradby je odhadována na minimálně tři metry.
„Hradba byla postavena někdy po roce 883, vyloučit nelze ani pozdější datum až v posledním desetiletí 9. století. Dobu jejího zničení požárem předpokládáme v turbulentním období počátku 10. století. Rabování destrukce čelní zdi a likvidace svrchní části násypu jádra hradby nelze zatím s jistotou datovat,“ uvedl Dresler. V souvislosti s poznatky z výzkumu zámku v Břeclavi z posledních let je ale vysoce pravděpodobné, že kámen čelní kamenné zdi a její destrukce byl rabován již v 11. století v souvislosti se stavbou opevnění blízkého hradu a snad i později, například při stavbě kostela v Břeclavi, který byl podle petrografické analýzy postaven ze stejného kamene.
Fakt, že se část opevnění zachovala v téměř neporušené podobě, odborníci přisuzují skutečnosti, že areál velkomoravského hradiště patřil k majetku držitelů břeclavského hradu a zámku. „Díky tomu nebyl kámen rabován tak intenzivně, jako tomu bylo například v případě Valů u Mikulčic. Pokud k odtěžení kamene docházelo, muselo se tak dít pod přímou kontrolou majitelů panství,“ uvedl Dresler. Navíc se podle něj zdá, že kámen z hradby nepoužili ani Lichtenštejnové při stavbě zámečku, protože v tomto případě jde o materiál, který petrograficky náleží k jinému zdroji kamenné suroviny než kámen z hradby, který byl těžen v prostoru Holíče a Skalice.
Archeologové také patrně určili místo, kde se s vysokou pravděpodobností nachází jižní brána do centrálního areálu. Stála jen kousek od zámečku v místě dnešní silnice. Poslední výzkumy na místě tedy jasně ukázaly, že ne vše bylo definitivně zničeno stavbou zámečku či úpravami terénu při jeho stavbě. V budoucnu se archeologové zaměří na poznání konstrukce brány a na novou, doposud neznámou, opevněnou lokalitu, kterou nedávno objevili pár stovek metrů severně od Pohanska.
Projekt RES-HUM je zaměřený na objasnění základních principů resilience lidské společnosti v historické perspektivě s využitím dlouhých časových řad a na přenos získaných poznatků do společenské praxe. Podílí se na něm odborníci z archeologie, dějin umění, antropologie, genetiky, geologie, klimatologie, botaniky, geofyziky či jaderné fyziky. Výzkumníci se zaměřují mj. na změny v sídelní struktuře, ekonomiky a využívání přírodních zdrojů, navazují tak archeologické výzkumy, které na Pohansku dál probíhají.
Zdroj a foto: PHIL MUNI/RES-HUM
|
