www.listyjm.cz

Brno, 6. dubna 2012 (MEDIAFAX) - Exekutor nese objektivní zodpovědnost za exekuci, provedenou jeho zaměstnanci, i pokud u ní není fyzicky přítomen, a může být za jejich chyby potrestán. Takový je závěr kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci soudního exekutora Tomáše Vrány z Přerova.

Vránův exekutorský úřad je proslulý mezi dlužníky častým nevybíravým chováním zaměstnanců a sám soudní exekutor patří také mezi ty vymahače dluhů, na které si lidé kvůli agresivnímu způsobu vedení exekucí nejvíce stěžují. Kárný senát Nejvyššího soudu v Brně nyní potrestal Vránu za jeho kárné provinění písemným napomenutím.

Kárný senát na čele s Vojtěchem Šimíčkem se při projednávání stížnosti na postup Vránova úřadu přiklonil k názoru, že exekutor musí respektovat restriktivní výklad možných zásahů do nedotknutelnosti obydlí.

"Tento restriktivní přístup by se měl projevit zejména tím, že před provedením prohlídky by měl mít exekutor postaveno najisto, že se jedná skutečně o obydlí, případně místo podnikání povinného, respektive že lze s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že se právě tam nalézá majetek povinného. Pokud tak on ani jeho zaměstnanci neučiní, nese za jejich jednání objektivní odpovědnost, jakkoliv se soupisu movitých věcí sám přímo neúčastní," konstatoval soudce Šimíček.

Kárný senát tak rozhodl přesto, že Vrána poukazoval na jiné rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu, které se od výše citovaného rozhodnutí odlišuje. V tomto rozhodnutí je totiž mimo jiné uvedeno, že z formulace žalovaného skutku musí vyplývat, které právní povinnosti porušil sám soudní exekutor, jelikož se v případě kárné odpovědnosti musí jednat o zaviněné jednání exekutora. To však v Nejvyšší správní soud neshledal, protože soudní exekutorka sama na místě provádění mobiliární exekuce nebyla a nebylo prokázáno ani porušení její jiné povinnosti ve vztahu k žalovaným skutkům.

Nejvyšší správní soud si je vědom jistého rozporu v obou rozhodnutích. Podle mluvčí Sylvy Dostálové však NSS zastává přesvědčení, že správnějším je názor představený jako první, založený na odpovědnosti exekutora za fungování celého jeho úřadu, tedy na objektivní odpovědnosti.

Celá koncepce činnosti soudních exekutorů je totiž založena na tom, že se jedná o „monokraticky“ koncipované orgány veřejné moci, kde je odpovědností exekutora, koho zaměstnává, jakým způsobem si tyto pracovníky vybírá, jak je školí a organizuje jejich práci. V daném případě má však soud za to, že se přerovský exekutor Vrána od činnosti svých zaměstnanců nijak nedistancoval a nepovažoval je za excesivní. Jejich práci naopak hájil a jen pro případ, že by v provádění soupisu majetku u rodičů dlužnice byla shledána protizákonnost, namítal, že zákrok učinili jeho zaměstnanci bez jeho vědomí.

"V průběhu kárného řízení soud nezjistil žádnou indicii, z níž by bylo možné dovodit, že zaměstnanci exekutora při provádění soupisu movitých věcí v bytě rodičů dlužnice jednali v rozporu s jeho pokyny," uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.