www.listyjm.cz

Brno, 15. května 2012 - Na koncertních pódiích je jako doma, nebojí se ovšem ani stříbrného plátna. S domovskou kapelou Nightwork loni vysbíral hned tři ceny Anděl, televizní diváci jej zase důvěrně znají ze seriálů Letiště, Velmi křehké vztahy či Kriminálky Anděl.

Stejně tak exceloval například i v komediích Ženy v pokušení či Signál. Šestadvacetiletý zpěvák a herec Vojta Dyk má před sebou zkrátka pořádně našlápnutou kariéru a o tom, že se nebojí nových výzev, dokazuje i jeho nynější angažmá u B Side Bandu, se kterým vystoupil i 4. dubna v Janáčkově divadle v Brně.      

• Jaké je to hrát lidem, kteří sedí?

Tahle otázka mi přijde, jako by se ptala na nějakou nemoc... Ne, lidé, kteří sedí nejsou nemocní... Jen jsou omezeni sedačkou, křesílkem, židlí, přístavkem. Možná mají pocit, že se nemohou volně a svobodně rozejít, roz- či před- či u- pažit. Zkrátka nechat se unášet hudbou na koncertě prezentovanou. Tenhle mýtus se snažíme rozbořit. Ideální by na koncertě bylo, kdyby všichni na konci koncertu stáli a tančili s námi...včetně vozíčkářů samozřejmě, ale to bychom už asi chtěli mnoho.

• V jednom z rozhovorů jste B Side Band označil za „tlupu plnou muzikantů, kteří krásně voní muzikou“. Co pro vás tato kapela znamená? Je to trvalejší spolupráce?

Znamená pro mě mnoho. Znamená pro mě jazz, swing, nadšení, přátelství, nervozitu, cvičení hlasu i ducha, zkrátka vše, co by asi kapela měla znamenat. Tudíž z toho vyplývá i odpověď na druhou otázku. Ano doufám, že se budeme scházet trvanlivě... ne však trvale.

• Brně je známo, že je zde věhlasná tradice big bandů. V čem jsou pro vás jako pro muzikanta a herce Brno a vůbec jižní Morava „jiné“?

Jednou jsem projížděl na kole Velkými Bílovicemi. Kdo dokáže postavit v jedné vesnici víc než padesát vinných sklípků, je hrdina. Ano, jižní Morava je hrdinná.

• V květnu do Brna zamíříte tentokrát s NightWork na majáles – Brno je studentské město, jsou studenti specifické publikum?

Ano, utratí více za pivo a víno, než za redbull s vodkou.

• Na jedné straně swing, jazz a na druhé straně NightWork, čili pop – jak se vám kloubí různé hudební žánry?

Jako když jdete nakupovat a máte přitom hlad. Nikdy nevíte na co máte chuť, tak radši koupíte všechno. Já bych chtěl mít tu možnost si vybrat, co si v ten a ten den dám, proto stále kloubím a kloubím. A baví mě to.

• A jak Vojtěch Dyk „přepíná“ mezi Dykem hercem a Dykem muzikantem?

Zásadně nepřepínat.

• Poslední váš film Signál je komedií o podrazu, co vy považuje za podraz?

To je velmi obecná otázka než abych ji mohl zodpovědět v pár větách. Ale za podraz určitě považuju lež.

• Vnímáte, že jste vnímán jako idol? Upřímně - unavuje vás to nebo těší?

Upřímně? Nevnímám...

• Plány – co významného vás čeká a co byste chtěl, aby vás čekalo?

Čeká mě možná konec světa, možná skok někam jinam, to všechno v životě, který nedokážu popsat. V životě, který popsat alespoň trochu dokážu mě čekají koncerty s Nightwork, s B Side Bandem, představení v La Fabrice a hlavně společné chvíle s nejbližsími. A co bych chtěl, aby mě čekalo? Přesně to, co jsem právě řekl.