www.listyjm.cz

Brno, 8. září 2011 - Policejní odstřelovači. Tato dvě slova budí oprávněný strach u jedinců, kteří nemají zrovna čisté úmysly, a minimálně respekt u každého, kdo o odstřelovačích kdy něco slyšel. Veřejnosti jsou známi především z řady filmů či knih, přestože v nich bývají představováni nejen na základě faktů, ale nezřídka také na základě čiré autorovy či scénáristovy fantazie, která má k realitě na hony daleko.

 
Policejními odstřelovači disponuje i Zásahová jednotka Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje – zkráceně jihomoravská zásahovka. Málokdo ovšem ví, že odstřelovači z této jednotky patří v rámci České republiky mezi špičku, o čemž svědčí i řada ocenění ze střeleckých soutěží. „Dva odstřelovači přivezli ze srpnového Mistrovství republiky ve střelbě z odstřelovačské pušky dvakrát titul mistra ČR v jednotlivcích a titul mistrů a vicemistrů ČR ve dvojici,“ prozrazuje krajská policejní mluvčí Petra Vedrová. Rozhodli jsme se proto poodhalit tajemství a poopravit legendy, které kolem policejních odstřelovačů panují. A to přímo s jedním z nich.     

Pětikorunu? Na 150 metrů běžně
„V současné době je úroveň střelců zásahových jednotek vysoká, rozhodují opravdu minimální rozdíly,“ komentuje skromně sympatický muž ve středních letech úspěchy jihomoravských borců ve střeleckých soutěžích. Sám dobře ví, o čem mluví – za svůj život v rámci tréninku vystřílel do terče nepočítaně nábojů. A ani se nezmíní, že byl jedním ze střelců, kteří z posledního mistrovství přivezli medaile.

„Ale jestli někde uveřejníte moji fotku a jméno…“ podívá se na mě s úsměvem a významně si v dlani pohrává s nábojem ráže .308 Winchester. Opravdu roztomilý žert! Podmínky o anonymitě přijímám. Žádné jméno, žádný obličej. Ostatně o jeho specializaci – stejně jako u všech sniperů – ví jen členové jednotky a nejbližší rodina. I to je daň za službu v zásahovce.        

Ze dvou metrů ho v přírodě možná ještě uvidíte. Ale z větší dálky...

Tato jednotka bývá nasazována zejména proti osobám zvláště nebezpečným, v případě páchání závažné trestné činnosti či proti teroristům. „Modelovým příkladem nasazení odstřelovačů může být zásah proti pachateli držícímu rukojmí a všeobecně při zásazích jako palebná a krycí podpora zákrokových týmů,“ vysvětluje střelec.

Přijít do banky pro peníze s pistolí a vzít si rukojmí? Rozhodně špatný nápad! „Vzdálenost, na kterou je odstřelovač schopen přesně zasáhnout cíl je, ovlivněna celou řadou faktorů. Vzdálenosti se pohybují při zachování precizního zásahu do 200 metrů, zasáhnout cíl až do 500 metrů je možné při zmenšení požadavku na precizi,“ podotýká muž, podle nějž umí odstřelovači za ideálních podmínek běžně a opakovaně zasáhnout cíl velikosti pětikoruny na vzdálenost sto padesáti metrů.  

Z taktického hlediska…
Policejní odstřelovači se rekrutují výhradně z řad členů zásahových jednotek a podstupují náročný výcvik. A i když uchazeč projde obtížným přijímacím řízením, nikdy si moc neodpočne. „Nezbytný je soustavný trénink. Jeho náplní je střelecká a taktická příprava, topografie, maskování v přírodním prostředí, nácvik součinnosti s týmy a ostatními specializacemi, zpracovávání a studium teoretických poznatků pro použití v praxi a podobně,“ podotýká muž, na jehož bicepsech je vidět, že slova o fyzické přípravě jsou míněna vážně. Žádný odstřelovač si pochopitelně nemůže dovolit deset minut rozdýchávat rychlý přesun na střechu výškové budovy, ze které může mít ideální výhled na cíl.
 
Na tomto místě je nutné vysvětlit důležitý rozdíl mezi armádními a policejními odstřelovači. Zatímco armádní střílí na mnohem větší vzdálenosti a přesnost zásahu nemusí hrát až tak velkou roli, u policejních je to přesně naopak. Nemohou si dovolit chybu. Musí trefit. Naprosto přesně. „Takže míříte na hlavu?“ padá logický dotaz. „Přesná místa pro zásah policejního odstřelovače by nebylo vhodné z taktického hlediska zveřejňovat,“ odpovídá lakonicky střelec. O tom, že „cíl“ je potřeba zlikvidovat přesně a napoprvé, mluví věcně. Ne bez emocí – pouze racionálně. Emoce si mohou dovolit rukojmí. Ne zásahová jednotka a odstřelovač. A stejně jako v šachové partii, kterou rozehrál někdo jiný, může udělat konečný tah na dlouhou vzdálenost i jediná figura. Střelec.      

Bez konkrétní odpovědi zůstává i otázka, zda lze střílet skrz sklo či jiné překážky.  „Možná je řada věcí,“ uzavírá s úsměvem muž, který se s kolegy podílel i na střežení bezpečnosti papeže Benedikta XVI. při jeho návštěvě Brna.

Loučíme se a já jdu pěšky od sídla policie v Kounicově ulici směrem do centra města. Přemýšlím – že bych prozradil jméno onoho muže? Po levé straně ulice se tyčí hotel Continental, vedle parkovací dům…Vzdálenost ze střechy? Odhadem dvě stě, maximálně tři sta metrů. Jméno si raději nechám pro sebe. Přece jen – byl bych hodně snadným terčem!