www.listyjm.cz

Brno, 10. února 2010 – Mrazy až dvacet stupňů pod nulou, těžké vybavení a desítky kilometrů v tom nejobtížnějším terénu. Žádný jednoduchý lyžařský výlet, žádná procházka růžovým sadem, ale naopak příslovečná krev, pot a možná i slzy. Takový byl extrémní závod Winter survival 2010, který proběhnul na přelomu ledna a února v Hrubém Jeseníku.

O tom, že se jednalo o velmi náročné klání domácích i zahraničních armádních týmů, svědčí mimo jiné i to, že téměř polovina z 18 týmů vysilující závod nedokončila. O to větší úspěch je, že závod na celé čáře vyhrál tým z brněnské Univerzity obrany ve složení major Luděk Čičmanec, poručík Jan Tvrdík a nadpraporčík Jan Tancibudek.

Už jen výčet vybavení, který musel každý z členů jednotlivých týmů po celou dobu závodu nést, budí respekt: „Každý z nás nesl kromě svého osobního oblečení, spacáku a nafukovací karimatky také svou osobní povinnou lezeckou výbavu, tedy sedací úvazek, prsní úvazek, karabiny, jistící prostředky, lanové svěrky, a prusíky. Každý měl také sněžnice a boty na převlečení, abychom lezecké disciplíny nemuseli absolvovat v těžkých a neohrabaných skialpinistických botách. Věci společné jako prostředky na vaření, jídlo, vodu a pár dalších věcí jsme se snažili rozdělit tak, aby váhy našich batohů byly vyrovnané. Batohy jsme nevážili, ale odhaduji váhu batohu každého z nás na  20kg,“ prozrazuje jeden z brněnských účastníků, poručík Jan Tvrdík.

Přitom pouze výbava rozhodně nestačí – musíte s ní umět i přežít v drsných podmínkách. Přespat bez stanu na sněhu není jen tak! „Nocování na sněhu bez stanu, jen s karimatkou a spacákem je celkem nepříjemné. Obzvlášť, čekáte li v noci vichřici a hustou sněhovou nadílku. Základ je vytvoření nějakého záhrabu ve sněhu, abyste byli alespoň částečně chráněni před větrem.

Důležité je taky upravit si podloží, na kterém budete ležet. Například je vhodné ještě pod karimatkou vytvořit izolační vrstvu z drobných větviček, listí, nebo jiného přírodního materiálu, který je na daném místě k dispozici, byť třeba pod sněhem,“ dodává Tvrdík.

Nesmírně důležité je také umět na sněhu rozdělat oheň a po celodenní dřině si uvařit a alespoň trochu si zahřát zkřehlé tělo. „Rozdělávání ohně je kapitola sama pro sebe. Tam je důležité umět najít správný materiál na podpal, což může být i v hustém lese někdy problém, zejména jeli všechno dřevo mokré. Že v takovém případě se na podpal používá březová kůra, je jasné každému, ale jak s ní zacházet a připravit si ji při -20°C bez rukavic, když máte mrazem prokřehlé ruce, zvlhlé chvojí, které jí máte zapálit a ještě k tomu máte omezený počet sirek a hlavně to vše děláte na čas, je věc úplně jiná. Rozhodně je vše o předchozích zkušenostech, které jsou v podobných situacích nebo při takovémto závodě k nezaplacení,“ vzpomíná Tvrdík na útrapy nočního bivakování a dodává, že první noc se teplota mohla odhadem pohybovat kolem -15°- -20°C. „Druhou noc bylo o něco tepleji, ale zase sněžilo a foukal poměrně silný vítr,“ podotýká Tvrdík.

Mráz, vítr a vyčerpání také dokáží pořádně pozlobit – běžné činnosti se někdy stávají téměř neřešitelnými. „Rozdíl je to obrovský. Představte si například práci s lanem – i „banální“ vázání uzlů se může dost zkomplikovat. Je vám zima a navíc musíte pracovat bez rukavic, protože díky nim nemáte v prstech žádný cit. Jenže holé ruce vám rychle omrzají a cit ztrácíte stejně. Navíc jste unaveni, málo jste jedli a pili. To všechno narušuje vaši koncentraci, takže i věci, které jste dělal už stokrát, se vám teď nemusí dařit,“ podotýká další z účastníků, nadpraporčík Jan Tancibudek. I přes všechny útrapy mu však podle jeho slov závod mnohé dal.

Doporučujeme také článek: Ochutnejte červy, brouky a cvrčky!

„Závod mi dal určitě spoustu nových zkušeností. Především disciplína „první pomoc v poli“, která se nám příliš nevydařila, byla z tohoto pohledu velmi užitečná. Ostatně já si myslím, že celý tento závod je hlavně o sbírání zkušeností. Vyrovnání se s únavou, řešení nenadálých situací nebo, jak už jsem zmínil letošní novinku, postup v případě poskytování pomoci raněným,“ vypočítává Tacibudek.

Každým rokem je na horách několik zbytečných tragických úmrtí, například běžkařů či turistů. Na co by si podle jeho zkušeností měl člověk dát pozor při pohybu v zimním terénu na horách?

„Hlavním problémem je, že spousta lidí přeceňuje své schopnosti a síly a do hor vyráží nepřipravena. I když v České republice nenajdete žádné velehory, počasí se tu mění stejně rychle jako v každých jiných horách a ztratit orientaci v mlze nebo hustém sněžení není vůbec nic těžkého. Proto by měl každý, kdo se chystá na cestu do hor, pečlivě zvážit svůj psychický a fyzický stav, dobře se obléci a do batohu přibalit plně nabitý mobilní telefon s čísly na horskou službu nebo jiné složky, které jsou schopny pomoci v problémových situacích. Ale především - pokud nastane jakákoliv nouzová situace, telefon použít a neotálet s žádostí o pomoc. Důležité je také vědět, kde se právě nacházíte. Nebezpečí na horách může zkrátka nabývat mnoha podob - od zmiňované ztráty orientace, přes fyzické vyčerpání a hypotermie až po všechny možné úrazy,“ uzavírá Tacibudek.